Akademie ICRC mě utvrdila v tom, že zůstat ve výzkumu má smysl. A to v momentě, kdy jsem na něj téměř zanevřela, říká Sára Hovanová

Stážistka Akademie ICRC Sára Hovanová pochází z východoslovenských Košic a studuje program Neurovědy na Masarykově univerzitě. Nově otevřený obor Lékařské fakulty MU je podle Sáry šancí dostat se blíže ke klinickému výzkumu. K vědě ji přivedla zvídavost už od dětství – vyrůstala obklopená dokumenty o vesmíru, historii i biologii, a postupně ji začalo fascinovat fungování lidského mozku. Po účasti na víkendovém semináři Akademie ICRC v listopadu 2025 se přidala do týmu Neuromodulation Technology, kde se věnuje klinickému výzkumu a práci s pacienty pod dozorem jejího mentora Ph.D. studenta Ing. Jana Trajlínka.

Sára Hovanová

Co tě přivedlo k oboru, kterému se věnuješ, tedy k neurovědám?

Už při výběru vysoké školy jsem hledala „něco“ mezi přírodními vědami, psychologií a medicínou, což se mi však bohužel nepodařilo najít, a tak jsem zůstala jen u čtení populárně-vědecké literatury ve svém volném čase. Neurovědy jsou pro mě ideálním průnikem těchto světů – dá se říct, že mě fascinuje hledání biologické podstaty toho, kým jsme a co všechno na to má vliv.

„Fascinuje mě hledání biologické podstaty toho, kým jsme a co všechno na to má vliv.“

Pamatuješ si na moment, kdy tě začala zajímat věda?

Zájem o vědu ve mně probudil můj tatínek a dědeček, protože jsem vyrůstala obklopená dokumentárními filmy o vesmíru, historii či biologii, a i když nepocházím z rodiny vědců, probudili ve mně zvídavost ohledně fungování lidského těla, zejména mozku. Nebyl to jeden konkrétní moment, spíše postupné pozorování světa kolem mě. Všimla jsem si, že různí lidé reagují na stejné situace úplně odlišně. Fascinovala mě tato jedinečnost a začala jsem hledat odpovědi na to, co za tím z hlediska biologie mozku stojí.

Jak vypadá tvůj běžný den na stáži? Na čem přesně se podílíš?

Každý den je jiný. Začínala jsem s učením se analýzy dat v programech Noxturnal, AnyWave, Python či SignalPlant, postupně jsem se zapojila i do experimentů na CEITEC, kde kromě stimulace pomocí temporální interference pracujeme i se zobrazovací technikou, tedy s magnetickou rezonancí. Aktuálně se podílím také na projektu zaměřeném na zlepšení spánku a snížení epileptické aktivity mozku pomocí neinvazivní stimulace u pacientů s epilepsií. Pomáhám s přípravou techniky a pacientů. Od správného umístění elektrod na hlavu až po monitorování celého průběhu měření.

Vidíš se do budoucna spíše ve výzkumu, klinické praxi nebo někde „mezi“?

Klinický výzkum mě velmi láká. Ať už v oblasti epilepsie, nebo jiných diagnóz jako jsou Parkinsonova choroba, autismus nebo hraniční porucha osobnosti.

Ovlivnila tvoje plány do budoucna zkušenost v rámci Akademie ICRC?

Rozhodně. Utvrdilo mě to v tom, že zůstat ve výzkumu má smysl, a to právě v momentě, kdy jsem na něho už téměř zanevřela a chtěla už za ním „zavřít dveře“. Tato stáž mi vrátila chuť znovu objevovat.

„Akademie ICRC mě utvrdila v tom, že zůstat ve výzkumu má smysl. A to právě v momentě, kdy jsem na vědu už téměř zanevřela.“

Lákalo by tě zůstat v ICRC i po stáži?

Kdybych měla tu možnost, určitě bych ji přijala. Komunita v ICRC je výjimečná a úroveň vědeckých týmů je zde skutečně světová. Co mě však oslovilo nejvíce, jsou lidé, které jsem tu potkala. Je vidět, že do svého výzkumu dávají srdce. Pro mnohé to není jen každodenní pracovní rutina, ale skutečné poslání.

Co bys vzkázala lidem, kteří teprve zvažují účast na Akademii ICRC?

Aby neváhali a přihlásili se. Je to jedinečná šance získat vhled do klinického výzkumu, ke kterému se student běžně jen tak nedostane. Akademie vám otevře dveře k novým znalostem, kontaktům a možná vám, podobně jako mně, ukáže směr, kterým se chcete vydat, a umožní vám plynule přejít od teorie k reálnému výzkumu v rámci stáže. Určitě nebudete litovat. Koneckonců, kdy jindy zkoušet nové věci, když ne teď?

Autorka: Kristýna Baštová