V rozhovoru s Irenou Rektorovou, lékařkou a přednostkou Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC), společného pracoviště Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA) a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (LF MU), jsme hovořili nejen o tom, jak se řídí – v Česku unikátní – výzkumná instituce, která kombinuje výzkum s přímou péčí o pacienty. Ptali jsme se také na řešení projektu z programu EXCELES a došlo i na to, jak přilákat talentované zahraniční vědce.

prof. Rektorova

Od ledna 2022, kdy se Irena Rektorová stala přednostkou ICRC při FNUSA, se událo mnohé – podařilo se uzavřít smlouvu o společném pracovišti s LF MU a smlouvu o spolupráci s Přírodovědeckou fakultou MU, v rámci Národního plánu obnovy vést jeden ze tří pilířů projektu zaměřeného na neurodegenerativní onemocnění mozku s kognitivní poruchou, přičemž FNUSA mohla díky ICRC převzít koordinaci celého projektu. Podařilo se jí také dojednat nástup zahraničního vědce přicházejícího s ERC grantem Proof of Concept a mnoho dalšího.
Při tom všem Irena Rektorová nadále pracuje v ambulanci, ve Středoevropském technologickém institutu (CEITEC) koordinuje Neurovědní program a vede výzkumný tým. Dále zasedá v orgánech mezinárodních lékařských organizací. A také poskytla rozhovor pro Vědavýzkum.cz.

Udržet si kontakt s živou vědou

Vzpomenete si, jak došlo k tomu zlomu, že jste se dostala k organizaci a vedení výzkumných aktivit?
Poprvé asi tehdy, když jsem se stala vedoucí Centra pro kognitivní poruchy na I. neurologické klinice při Lékařské fakultě Masarykovy univerzity a FNUSA. Vedla jsem tým kliniků, organizovala odborné semináře, výuku studentů či práci doktorandů a díky tomu zároveň „zůstávala ve vědě“.
Se založením CEITEC vznikla velká sdílená laboratoř MAFIL (multimodální a funkční zobrazování), plně funkční od roku 2015, kde našla útočiště celá řada neurovědců z obou fakultních nemocnic, lékařské fakulty a dalších brněnských institucí. Zatímco v nemocnici jsme mohli dělat výzkum zaměřený na zobrazování mozku s pomocí magnetické rezonance jen půl dne v týdnu a to ještě pokud nepřivezli pacienta k akutnímu vyšetření, v CEITEC byly k dispozici dvě skvělé tříteslové magnetické rezonance (3T MRI – pozn. red.) čistě na výzkum. Navíc jsme měli možnost získat do týmů skvělé inženýry, psychology a vědce s jiným vzděláním než lékař-neurolog, psychiatr nebo radiolog.
To byl obrovský skok. Z lékařské praxe jsem byla zvyklá na to, že mi neustále telefonovali pacienti a najednou jsem mohla na dva dny v týdnu odejít z nemocnice a věnovat se jen výzkumu, studentům a svému týmu. Práce s doktorandy i studenty medicíny se zájmem o klinický výzkum mě hodně nabíjela a stále nabíjí, i když teď mám na svůj tým podstatně méně času než dřív.
Ten jsem vybudovala v podstatě od nuly a při tom se naučila, jak věci řídit – od neustálého psaní grantů a kontrolování, jestli se do výzkumu nabírají pacienti nebo dobrovolníci podle plánu, přes dohled nad kvalitou dat, jejich zpracováním a interpretováním, sdělování výsledků na konferencích až po psaní rukopisů a dohled nad publikačními výstupy, aby byl projekt vyhodnocen jako excelentní.

Klinika a výzkum pod jednou střechou

Co vás potom přivedlo do čela FNUSA–ICRC?
Velká výhoda ICRC je, že se zde provádí základní i klinický výzkum pod jednou střechou. Jsme v nemocnici, kde máme přístup k pacientům, navíc výzkumníci z týmů jsou hodně propojeni a pracují na společných projektech, díky čemuž můžeme snadněji převádět základní výzkum do klinické praxe. A platí to i opačně – můžeme testovat různé nežádoucí účinky, například toxicitu nových léků na organoidech v základním výzkumu. Propojenost jde oběma směry.

V tom jste u nás poměrně unikátní instituce. Byl to také hlavní důvod jejího vzniku?
To by byla naivní představa. (smích) Byl za tím velký lobbing, aby Brno mělo dvě významné instituce, ICRC a CEITEC. A protože to zpočátku vypadalo, že vznikne jen jedna, tak vůči sobě nebyly naladěny úplně pozitivně, což dlouho přetrvávalo.
Ostatně jedním z důvodů, proč jsem se nechala zlákat na pozici šéfky ICRC, bylo to, aby se vztahy znormalizovaly, což se mi snad podařilo. Nemyslím ani tak vztahy jednotlivých výzkumníků, kteří chápali, že je třeba spolupracovat, ale spíše těch „heads“.
Také se mi podařilo navázat ICRC na Masarykovu univerzitu. Od července jsme společným pracovištěm FNUSA a LF MU. Díky spojení s univerzitou lépe dosáhneme i na některé strukturální granty z MŠMT. Vznikem této „brněnské platformy“ jsme daleko silnější a konkurenceschopnější, i pokud jde o získávání finančních prostředků.

Na co se tedy takto posílená ICRC v tuto chvíli zaměřuje?
Velkým tématem je to, že FNUSA prostřednictvím ICRC koordinuje v rámci Národního plánu obnovy jeden z projektů výzvy EXCELES, do kterého je zapojeno 11 institucí s rozpočtem necelých 600 milionů korun na 3,5 roku. Projekt by měl vyústit ve vytvoření Národního ústavu pro neurologický výzkum jako poradního subjektu pro potřeby vlády.
Současně s tím probíhá výzkum zaměřený na neurodegenerativní onemocnění mozku, rozdělený do třech pilířů: jeden s kognitivní problematikou, kam spadá například Alzheimerova choroba, druhý s hybnou problematikou jako třeba Parkinsonova choroba, a pak to jsou neurovývojová onemocnění typu dystonie nebo epilepsie.

Za hranicemi kliniky

Mohla byste přiblížit, jak ICRC funguje ve smyslu výzkumné infrastruktury?
Kromě 23 výzkumných týmů provozujeme 6 sdílených laboratoří, jako je centrum klinických studií, laboratoř biomedicínského inženýrství nebo čisté laboratoře pro vývoj buněčných a tkáňových terapií. Nenabízejí přitom služby jen našim výzkumníkům, ale i navenek – pro celou republiku a blízké zahraniční instituce.

Na vašich stránkách dále avizujete služby v transferu technologií a spolupráce se soukromým sektorem. Jak se vám daří v této oblasti?
Když to řeknu jednoduše – nemocnice jako příspěvková organizace nemůže vytvářet spin-off. ICRC je unikátní tím, že je to jediná výzkumná instituce v České republice, která spadá pod nemocnici. Pracujeme na tom, abychom s Ministerstvem zdravotnictví ČR vyjednali způsob, jak transfer technologií provádět. A přestože na to v současné době nemáme dostatečný aparát ani legislativní podmínky, komerční oddělení by si u nás na sebe jistě dokázalo vydělat – několik patentů na půdě ICRC již vzniklo.
Vznik společného pracoviště s Masarykovou univerzitou nám dává možnost řešit některé patenty společně, proto nyní jednáme o oboustranně prospěšných možnostech spolupráce. Kontrahovaný výzkum v oblasti klinických studií na pacientech a zvířecích modelech je v ICRC dlouhodobě velmi úspěšný a je jedním ze zdrojů financování našich výzkumných týmů i sdílených laboratoří.

„Tak to prostě je“ – úskalí mezinárodní spolupráce

Když rozšíříme záběr, jaké má ICRC hlavní mezinárodní partnery? A přináší to kromě zjevných výhod i nějaká úskalí?
Od samého začátku ICRC udržuje strategické partnerství s Mayo Clinic v USA, což umožnil tehdejší finanční „budget“, který byl této spolupráci dedikován, a který dnes už nemáme. Hned po svém nástupu jsem se proto obrátila na profesora Worrella, který byl koordinátorem této spolupráce na Mayo Clinic, abychom si ujasnili, o jaké výzkumné skupiny by měli pro podávání společných grantů zájem – aniž by od nás požadovali finanční injekci.
Bohužel to tak u prestižních institucí bývá – například je to tak i na Karolinska Institutet – že se za spolupráci platí. Což je sice dost těžko představitelné, ale bohužel to pro spojení s Mayo Clinic zřejmě bylo důležité. Bylo to hodně kritizováno, ostatně i já sama jsem to kritizovala, nicméně něčemu to opravdu napomohlo. Například, že někteří vědci mohli odjet do Ameriky a přivést získané know-how zpátky, to některé naše skupiny pomohlo tzv. nakopnout. (smích) Dnes už ovšem výzkum s mezinárodními partnery realizujeme čistě přes mezinárodní nebo evropské granty, nejčastěji typu Horizont, které se nám daří získávat.

Jak v ICRC přesvědčují excelentní vědce

Jak se to stane, že se člověku naskytne možnost vytvořit si vlastní výzkumný tým? Alespoň tedy v ICRC?
Dnes už pomocí otevřeného mezinárodního výběrového řízení, což určují nová pravidla pro vznik a zánik výzkumných skupin, o která jsem usilovala po svém nástupu do vedení ICRC a která se nám podařilo zavést. Taková instituce musí flexibilně reagovat v čase. Některé skupiny zkrátka úspěšné nejsou – nemají dostatečně skvělé publikace, nezískávají grantové prostředky a nejsou dobře ohodnoceny prostřednictvím „ISAB“ (International Scientific Advisory Board), který pro hodnocení výzkumných týmů využíváme. A tudíž zaniknou.
Jiné skupiny zase vzniknou tak, že přijdou lidé, kteří jsou excelentní ve výzkumu a mají chuť založit u nás vlastní tým. A protože je v Česku omezený počet excelentních vědců, máme zájem především o zahraniční juniorní vědce, kteří už ve výzkumu něčeho dosáhli a mají tah na branku – takové ty dravé štiky.

Jak se k nim dostanete? Vyhledáváte je aktivně?
Známe-li skvělého vědce, který by se hodil do našeho portfolia, můžeme nyní vyhlásit otevřené výběrové řízení, kam se může přihlásit kdokoliv z tuzemska i ze zahraničí, kde také inzerujeme. Nakonec ale vybereme toho nejlepšího.
Ráda bych prosadila i to, aby k nám přicházeli výzkumníci se svými granty, zvlášť typu ERC. V prosinci k nám takto s grantem ERC Proof of Concept nastoupí Kanaďan Adam Williamson, který si u nás a částečně na CEITEC VUT zakládá juniorní skupinu a současně už žádá o další granty. Bude se věnovat neinvazivním stimulačním technikám mozku, zejména elektrické stimulaci hlubokých mozkových struktur, a to u pacientů s degenerativním onemocněním nebo epilepsií.

A v tomto konkrétním případě: oslovili jste tohoto vědce přímo? Co ho k vám přilákalo?
Jednak dlouhodobě spolupracuje s Ericem Glowackim, který s podobným ERC grantem přišel na CEITEC VUT, a jejich aktivity se odehrávají na poli výzkumu, kterému se po klinické stránce dlouhodobě věnuji se svým týmem na CEITEC MU, tj. neinvazivním stimulačním metodám. Jednak viděl to, že se u nás začínají scházet i zahraniční vědci s expertízou v jeho oblasti. A konečně viděl, že ICRC je mnohem flexibilnější a vytvoří mu lepší podmínky než Aix-Marseille Université a Karolinska Institutet, kde rovněž pracuje nebo pracoval, a kde jsou mimo jiné mnohem vyšší „overheads“ (režijní náklady – pozn. red.), takže ze svého grantu u nás získá víc pro svůj výzkum.

Opravdu to věděl sám, anebo jste ho přesvědčili, že takové podmínky v ICRC najde?
Částečně to bylo vyjednáváním, částečně ho přesvědčil Eric Glowacki, částečně já. Už tady ostatně několikrát byl, všechno si prošel, seznámila jsem ho s ředitelem nemocnice, ví o tom děkan Lékařské fakulty. Nadchnul se myslím i díky tomu, že jsem ho seznámila s výzkumníky své skupiny – hned si otestoval, jak jsou schopní.
Navíc mu nabízíme možnost už od samého začátku vést Ph. D. studenty, které s ním dokážeme sdílet. Jeho projekty už jsou podané u etické komise, která je obvykle schválí do měsíce až dvou. Zkrátka, hned jak k nám nastoupí, může začít dělat výzkum, což se mu jinde jen tak nepoštěstí.
Určitě jsou tu ale byrokratické, provozní a další překážky, na které při aklimatizaci cizinců narážíte…
Narovinu musím říct, že české úřady brání už jen samotnému vstupu cizinců – například tím, že si musí dopředu zaplatit pojištění. Do toho se stává, že si někteří zahraniční pracovníci představují, jak zde budou mít vše zajištěné od školky pro děti přes práci pro partnera či partnerku až po bydlení. A přestože se jim v rámci nastavených mantinelů snažíme vyjít vstříc, nemůžeme za ně zařídit vše. Naštěstí máme HR oddělení, které se internacionalizaci věnovalo i v rámci projektu HR Excellence in Research.

Běžný týden Ireny Rektorové

Na závěr bych se rád zaměřil na to, jak přitom všem vlastně fungujete vy sama nebo jak vypadá váš, nepochybně, nabitý pracovní týden?
Když jsem v lednu nastoupila, myslela jsem si, že se mi podaří vše nějak „utřepat“, ale pořád to vlastně ještě utřepávám (smích) – těch aktivit je hrozně moc. Co vím jistě, tak celé pondělí mívám meetingy, úterý trávím na CEITEC, ve středu „ambuluji“ v nemocnici a ve čtvrtek a pátek řeším věci převážně spojené s ICRC. Do toho ovšem podáváme granty a publikujeme, pak je tu víkend, kdy se věnuji práci pro European Academy of Neurology a celé řadě dalších věcí.

S čím přitom nejvíc bojujete…?
S emaily. Ty začínám úplně nenávidět. (smích) Potíž je i v tom, že všechny moje schůzky generují další práci a jenom schůzovat se nedá. Musím ale říct, že mám kolem sebe skvělé administrativní týmy, jako jsou provozní, personální a finanční oddělení, jež procesují všechny velké granty, a grantovou kancelář, kterou jiné nemocnice nemají – ostatně díky tomu můžeme také realizovat projekt EXCELES, což jinak mohou jen univerzity.

Autor: Vědavýzkum.cz (MP)
Foto: Patrik Uhlíř
Článek převzat pro web ICRC se souhlasem autora.

Irena Rektorová předtím, než dokončila medicínu na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, a přes obavy rodičů, že přerušená studia (což tehdy nebylo běžné jako dnes) nedokončí, absolvovala stáž na kanadské McMaster University. Po specializaci v neurologii nastoupila v pozici odborné asistentky na 1. neurologickou kliniku do Fakultní nemocnice u sv. Anny (FNUSA). Akademickou dráhu rozvíjela na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, kde byla v roce 2012 jmenována profesorkou neurologie. Vedla Centrum pro kognitivní poruchy a nyní působí jako vedoucí Centra pro abnormální pohyby a parkinsonismus. V roce 2011 vybudovala na Středoevropském technologickém institutu (CEITEC) MU výzkumnou skupinu zaměřenou na aplikované neurovědy. Ve své výzkumné a lékařské praxi se zaměřuje na neurodegenerativní onemocnění mozku, kognitivní poruchy a demenci či na metody zobrazování mozku a neinvazivní stimulační techniky. V lednu 2022 se stala přednostkou Mezinárodního centra klinického výzkumu ICRC, společného pracoviště FNUSA a LF MU. Na mezinárodním poli se angažovala například ve výboru pacientské organizace European Parkinson’s Disease Association (EPDA), působila jako vědecký sekretář Mezinárodní asociace pro Parkinsonovu nemoc a parkinsonismus (IAPRD) a od července tohoto roku se stala členkou výboru největší evropské expertní neurologické organizace spolupracující se 47 národními neurologickými společnostmi – European Academy of Neurology (EAN).

V Mezinárodním centru klinického výzkumu (ICRC) v Brně nyní úspěšně skončil projekt s názvem „Odhalení molekulárních determinant stárnutí pro návrh nových terapeutik (MAGNET)“. Jeho hlavním zaměřením byl výzkum vybraných onemocnění souvisejících se stárnutím, pochopení jejich mechanismů a nalezení potenciálních cílů pro jejich léčbu. Projekt, který získal velkou podporu z evropských fondů, přilákal do Brna řadu mladých i etablovaných výzkumníků v čele s Dr. Manliem Vinciguerrou.

Hlavní výzkumné cíle projektu spočívaly v odhalení role epigenetiky, mechanosenzorů, imunitní odpovědi, nitrobuněčného transportu a mitochondriální dysfunkce v patogenezi chorob spojených se stárnutím. Konkrétními problémy, na které se výzkumné aktivity zaměřily, byly nemoci jater, jako je hepatocelulární karcinom, defekty vrozené imunity, kardiovaskulární a neurodegenerativní patologie.

Projekt získal více než 177,5 mil. Kč v roce 2016 od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT). Financován byl prostřednictvím Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání (česky OP VVV) a jeho cílem bylo přilákat renomovaného zahraničního vědce, Dr. Manlia Vinciguerru, k založení jeho výzkumné skupiny v ICRC. Dr. Vinciguerra v té době působil jako vedoucí vědecký pracovník na University College London (UCL) v Londýně ve Velké Británii.

„Financování ze strany MŠMT prostřednictvím programu OP VVV nám pomohlo významně posunout poznání patologií spojených se stárnutím, které představují skutečnou zátěž pro společnost,“ říká Manlio Vinciguerra, koordinátor projektu. „Dalo mi to šanci zapojit se do velmi živého vědeckého prostředí v ICRC a založit svou výzkumnou skupinu. Jsem za tuto příležitost nesmírně vděčný,“ pokračuje.

Tým zaměstnával další hlavní řešitele ICRC, tedy Irenu Koutnou, Giancarla Forteho, Gorazda Bernarda Stokina, Jana Friče a Jaeyounga Shina; a přilákal nadějné mladé výzkumníky a studenty více než 10 národností. Díky dostupným finančním prostředkům jsme také mohli vyslat naše doktorandy na zahraniční stáže.

„Mezinárodní charakter výzkumného týmu vytvořeného díky financování z OP VVV skutečně změnil pravidla hry. Vytvořilo se tak živé a pestré prostředí, které napomohlo vzájemné kontaminaci vědeckých myšlenek. Výsledkem tohoto procesu byla vynikající věda.“ komentuje Giancarlo Forte, který je zároveň vedoucím Centra translační medicíny v ICRC, kde byl výzkum prováděn.

Projekt zaměřený na excelentní a klinicky významný výzkum vedl k odhalení role histonového proteinu makroH2A1 jako determinantu progrese jaterních onemocnění a agresivity hepatocelulárního karcinomu, což z něj činí potenciální cíl pro budoucí léčbu. Kromě toho projekt umožnil identifikaci nových prediktivních markerů srdečního selhání, proteinů Yes Associate Protein (YAP) a heterogenního jaderného ribonukleoproteinu C (hnRNPC), spolu s poskytnutím první vícerozměrné mapy lidského selhávajícího srdce. Díky finanční podpoře projektu MAGNET navíc vědci v ICRC popsali, jak chronická zánětlivá signalizace ovlivňuje extracelulární matrix a také fenotyp imunitních buněk.

„Na tomto velmi úspěšném projektu se podílela řada mladých i etablovaných výzkumníků. Pro naši instituci bylo ctí, že jej mohla hostit. Dosažené vědecké cíle jsou skutečně pozoruhodné,“ zdůraznila vedoucí ICRC profesorka Irena Rektorová.

Výsledky byly publikovány v prestižních recenzovaných mezinárodních časopisech, jako jsou Hepatology, Science Translational Medicine, Nature Communications, Circulation Research, EMBO Molecular Medicine, Theranostics, iScience, GeroScience, Lancet Health Longevity, Acta Neuropathologica Communications a další. Mluvíme-li v číslech, pak s projektem bylo spojeno více než 100 publikací, z toho 50 % v časopisech patřících do Q1. První kvartil představuje nejlepší časopisy podle řady metrik.

„V rámci projektu byly použity tkáně a buňky odebrané pacientům hospitalizovaným na půdě Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně (FNUSA), takže výsledky mají konkrétní translační potenciál,“ říká ing. Vlastimil Vajdák, ředitel nemocnice FNUSA.

Projekt MAGNET rovněž pomohl založit v ICRC pracoviště buněčného a tkáňového inženýrství (CTEF), které je vybaveno certifikací ISO 9001 (systém řízení kvality) a povolením k výrobě podle správné výrobní praxe (SVP), a které vyrábí léčivé přípravky pro moderní terapii (ATMP), včetně produktů buněčné terapie a tkáňového inženýrství.

Financování rovněž umožnilo navázat nebo upevnit prestižní mezinárodní spolupráci s UCL (Velká Británie), Evropským institutem pro systémovou biologii a medicínu (EISBM, Francie), Barcelonskou univerzitou (Španělsko), Ženevskou univerzitou (Švýcarsko), Univerzitou v Jižní Kalifornii (USA), Univerzitou v Portu (Portugalsko) a Univerzitou v Perugii (Itálie).


Podpořeno z Evropského fondu pro regionální rozvoj – projekt MAGNET
(reg. č. CZ.02.1.01/0.0/0.0/15_003/0000492).

 

Srdeční selhání je hlavní příčinou úmrtí na celém světě. Vědci z Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC) v Brně našli možný cíl pro léčbu srdečních onemocnění, který souvisí s lokalizaci a funkci proteinu s názvem hnRNPC. Svoje poznatky teď publikovali v prestižním časopise Science Translational Medicine a otevřeli tím možnost pro hledání nových léčebných postupů.

Srdeční onemocnění jsou doprovázena intenzivními změnami architektury srdeční svalové tkáně, což je proces, který nazýváme negativní remodelací. Během tohoto procesu se ve svalu vytváří jizva, která zhoršuje jeho kontraktilní funkci, tedy schopnost se stahovat, a nakonec vede k dlouhodobému selhání orgánu.

I přes pokroky v léčbě a prevenci zůstává srdeční selhání hlavní příčinou úmrtí na celém světě. Tato pandemie má každoročně na svědomí více než 1,8 milionu úmrtí, což znamená, že více než jedno ze tří úmrtí na světě je způsobeno srdečním selháním.

Již mnoho let vědci vědí, že rozvoj srdečního selhání je spojen s modifikací vnitřního fungování srdečních buněk, včetně procesů řídících zrání molekul RNA. Tyto procesy jsou důležité pro tvorbu strukturálních proteinů, které odpovídají za schopnost srdečních buněk vytvářet sílu, stahovat se a nutit srdce tlouci. Změněný metabolismus RNA v nemocném srdci považujeme za do značné míry zodpovědný za toto onemocnění.

Výzkumná skupina pod vedením Dr. Giancarla Forteho z Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC) Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity nyní zjistila, jak vznik jizvy v srdci vede ke změně metabolismu RNA tím, že ovlivňuje lokalizaci a funkci proteinu s názvem hnRNPC. Tyto výsledky by mohly otevřít cestu k návrhu nových léčebných postupů založených na zásahu do přemístění tohoto proteinu.

Výzkum, který byl publikován na stránkách předního mezinárodního časopisu Science Translational Medicine, začal v roce 2015 a byl prováděn převážně na vzorcích lidských pacientů zejména díky spolupráci s Centrem kardiovaskulární a transplantační chirurgie (CKTCH) Brno. Dalšími spolupracovníky studie jsou vědci ze Středoevropského technologického institutu (CEITEC) v Brně, dále z University of Melbourne (Austrálie), King’s College, Imperial College London a University of Surrey (Velká Británie).

Výzkum byl podpořen Evropským fondem pro regionální rozvoj – projekty ENOCH (č. CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000868) a MAGNET (č. CZ.02.1.01/0.0/0.0/15_003/0000492), výzkumným a inovačním programem Evropské unie Horizont 2020 NANOSUPREMI (č. 690901) a Grantovou agenturou České republiky.

Forte_obrázek

 

 

Mikroskopické snímky tkáně zdravého (vlevo) a nemocného (vpravo) lidského srdce. Červeně je vidět svalová tkáň a modře vzhled jizvy v nemocném srdci.

Reference:
Martino F, Mysore Varadajan N, Perestrelo AR, Hejret V, Durikova H, Vukic D, Horvath V, Cavalieri F, Caruso F, Albihlal WS, Gerber AP, O’Connell MA, Vanacova S, Pagliari S, Forte G.
The mechanical regulation of RNA binding protein hnRNPC in the failing heart. Sci Transl Med (2022) https://www.science.org/doi/10.1126/scitranslmed.abo5715.

 

Vědcův sen! Událost, ke které dochází jednou za 384 let! A k tomu nesmírná radost všech zúčastněných, pokora a úcta ke kusu odvedené práce. To vše ztělesňuje úspěch vědců z Loschmidtových laboratoří Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC) v Brně, kterým během jediného dne přijali čtyři rukopisy do prestižních časopisů Nature Catalysis, ACS Catalysis, Analytical Chemistry a Computational and Structural Biotechnology Journal.

Horolezci zdolávají vrcholy, sportovci lámou rekordy, umělci tvoří vrcholná díla. Pro vědce je stěžejní součástí jejich práce publikování článků v odborných časopisech. Rozšiřují tak povědomí o svém výzkumu, získávají zpětnou vazbu, rozvíjejí spolupráci s podobně zaměřenými kolegy a celý výzkum se posouvá dál. Nejprestižnější jsou ty časopisy, které jsou recenzované a mají vysoký impaktový faktor, tedy hodnotu vyjadřující průměrnou míru citovanosti všech článků publikovaných v časopisu za určité období. Impaktované časopisy jsou v rámci svých oborů řazeny do žebříčků podle různých metrik a dělí se do čtyř kvartilů. Ty nejlepší se nacházejí v prvním kvartilu.

Právě do této elitní skupiny se řadí všechny časopisy, ve kterých se podařilo publikovat Martinu Markovi, Zbyňku Prokopovi, Janu Veleckému a Janu Mičanovi z Loschmidtových laboratoří. Jan Velecký, pro kterého je přijetí jeho prvoautorského článku podmínkou k ukončení doktorského studia, to v nadsázce přirovnal k milníkům, jakými jsou pro člověka první úsměv, první slovo, první školní den, první školní jednička či pětka. Jeho kolega Michal Vašina, který se nedávno rovněž radoval z publikace v mezinárodním prestižním časopise Chem Catalysis, přirovnal proces vydání článku ke zrání vína. Stává se, že vědci musí článek přepisovat a pilovat i několik let, než je „výběr z hroznů“ přijat k publikaci.

Konkrétně přijaté rukopisy popisují katalytický mechanismus enzymu luciferasy, vylepšení enzymů degradujících plasty proteinovým inženýrstvím, mikrofluidní platformu pro sledování enzymatických reakcí a vývoj nové databáze pro předpověď vlivu mutací na rozpustnost proteinu.

Prof. Petr Slavíček z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze ve své gratulaci na sociálních sítích spočítal, že při stávajících vědeckém výkonu týmu je pravděpodobnost současného přijetí 4 článků v prestižních časopisech 0.09 %, a podobný úkaz tedy můžeme očekávat opět za 384 let. Všem autorům gratulujeme a přejeme, aby prolomili statistiku a brzy oslavili další podobné úspěchy.

LL success

 

 

 

 

 

 

Oslava úspěchu výzkumných týmů, 11. 11. 2022 – zleva Michal Vašina, Jan Velecký, Jan Mičan, Zbyněk Prokop, Martin Marek

Příroda se neobejde bez enzymů – bílkovin, které urychlují chemické reakce v živých organismech. Enzymům vděčíme například za pivo či víno, nepochutnali bychom si na tvrdých sýrech a v zásadě bychom bez nich ani nevyprali. Lidé však využívají enzymy také v biomedicíně, průmyslu a při ochraně životního prostředí. Bohužel jen relativně málo enzymů dosahuje optimálních vlastností, a tak se vědci po desetiletí snaží získat efektivnější enzymy. Přitom neustále naráží na zásadní otázku: Je lepší upravit již existující enzymy pomocí proteinového inženýrství, nebo hledat nové v ohromné rozmanitosti přírody?

Badatelé z Loschmidtových laboratoří z RECETOXu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC) ve spolupráci s kolegy z ETH v Curychu a Greifswaldské univerzity se rozhodli jít cestou hledání nových enzymů. Výsledky svého šestiletého výzkumného projektu publikovali v mezinárodním prestižním časopise Chem Catalysis. Jejich cílem bylo nalézt efektivnější varianty z rodiny enzymů, které dokážou odbourávat halogenované uhlovodíky znečišťující životní prostředí. Hledání začalo v genomických databázích, ve kterých se v současnosti nachází stovky milionů sekvencí genů, jež kódují dosud neznámé proteiny. Pomocí in house webového nástroje EnzymeMiner dokázali z tohoto nepřeberného množství sekvencí vybrat nejslibnější kandidáty. „Dalo by se to přirovnat k hledání jehel v kupce sena. Pomocí EnzymeMineru dokážeme velmi dobře rozlišit jehlu od stébla. Nicméně v dalším kroku potřebujeme zjistit, jestli jsou vybrané jehly dostatečně ostré – neboli experimentálně ověřit, že jsou vybrané enzymy dostatečně rychlé,“ uvedl první autor studie Michal Vašina.

Proto vědci tyto vybrané kandidáty následně připravili v laboratoři a studovali jejich vlastnosti za pomocí dvou mikrofluidních platforem – moderních technologií, které dokážou pracovat s miniaturními objemy vzorků a šetřit čas. První platformu MicroPEX použili výzkumníci na systematickou charakterizaci rychlostí enzymatických reakcí, druhá platforma KinMAP jim umožnila nahlédnout do samotného mechanismu enzymových reakcí. „Úspora času i finančních prostředků je ohromná. Díky této metodě naměříme za jediný týden stejné množství dat, jaké bychom běžnými technologiemi získali až za několik měsíců,“ uvedl expert na mikrofluidní metody Zbyněk Prokop.

Pokud se vrátíme k otázce z úvodu článku, jestli je lepší enzymy objevovat nebo upravovat, tak tato vědecká studie dává jednoznačnou odpověď. Historicky první enzymy, které dokážou odbourávat halogenové uhlovodíky, se podařilo identifikovat již před více než 30 lety, zatímco proteinové inženýrství se pro jejich úpravu používá přibližně 25 let. Za tuto dobu byly popsány vlastnosti dvaceti pěti objevených a více než sta upravených enzymových variant. Při porovnání získaných dat vědci zjistili, že nově získané enzymy mají lepší vlastnosti než jakýkoli do té doby objevený nebo upravený enzym ze stejné rodiny.

Jak tedy získat efektivnější enzymy? Vědci z Loschmidtových laboratoří na základě svých zkušeností odpovídají: „Nepodceňujme přírodu. Díky své rozmanitosti má v záloze arzenál efektivních enzymů, které jen čekají na své objevení!“

Publikace:

https://doi.org/10.1016/j.checat.2022.09.011

LL

 

 

 

 

 

Synergie pokročilé bioinformatiky a mikrofluidiky pomáhá hledat efektivní enzymy, které se uplatňují při recyklaci meziproduktů chemické syntézy, rozkladu látek znečišťujících životní prostředí nebo pro přípravu aktivních farmaceutických substancí.

Zástupci ICRC převzali z rukou švédského velvyslance J. E. Frederika Jörgensena certifikát o úspěšném absolvování analýzy rovného odměňování žen a mužů nástrojem Logib.

Mezinárodní centrum klinického výzkumu (ICRC) v Brně je mezi 18 institucemi a firmami oceněnými za hodnocení férového odměňování žen a mužů. Předávání certifikátů proběhlo dne 12. září 2022 v prostorách Velvyslanectví Švédska v ČR, což příhodně podtrhlo význam severských zemí v otázce rovnosti a diverzity.

ICRC je mezi prvními zaměstnavateli, kteří tímto hodnocením prochází. Současně jsme úplně prvním zástupcem z řad nemocnic v ČR. Hlásíme se tak k principům transparentnosti a férovosti v odměňování žen a mužů. Analýza je součástí implementace Plánu genderové rovnosti FNUSA-ICRC na období 2022-2024.

Nástroj Logib je analytickou pomůckou, díky níž mohou zaměstnavatelé zhodnotit stav rovnosti odměňování svých zaměstnanců. Jedná se o shrnutí rozdílů v příjmech žen a mužů podle pohlaví a dosaženého vzdělání, délky praxe u daného zaměstnavatele a náročnosti a odpovědnosti dané pracovní pozice.

Prvním krokem je vyhodnocení stavu, analýza trendu z let 2021 a 2022. Na základě výsledků vytvoříme plán dalších kroků k férovějšímu systému odměňování. Chceme totiž vážit všem stejně, jak napovídá i váha, kterou naši zástupci převzali jako dárek společně s certifikátem.

Logib

 

 

 

 

 

 

Zástupci ICRC, Zuzana Hochelová a Milan Košdy, na slavnostním předávání certifikátů

Stovky plakátů, tři příznaky a jedna výzva Act FAST (Jednej rychle). Skupina veřejného zdraví z Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC) ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně (FNUSA) učí obyvatele Brna rozpoznat příznaky mozkové mrtvice pomocí tří jednoduchých kroků. Kampaň při příležitosti Světového dne mozkové mrtvice (29. října) zdůrazňuje, že podceňování příznaků a pozdní reakce jsou předními důvody, proč lidé při cévní mozkové příhodě přicházejí o své vzpomínky, schopnosti i životy.

Zhruba třetina lidí na následky cévní mozkové příhody umírá. „V 85 % případů mrtvice nebolí, a proto lidé její projevy podceňují. Záchranku zavolají, až když se stav nemocného stále zhoršuje. Někdy i hodiny poté, co se objeví první příznaky. Důsledkem může být trvalý handicap i úmrtí pacienta,“ vysvětluje vedoucí Skupiny veřejného zdraví Hana Maršálková. Jen v České republice postihne mrtvice asi 25 tisíc lidí ročně a celosvětově jde o 2. nejčastější příčinu úmrtí.

Nejzásadnější je rychlá lékařská pomoc. Cévní mozkovou příhodu nevyléčí spánek ani žádný prášek. Efektivně léčit se dá jen ve specializovaných centrech. „Ihned volejte 155. Záchranka nemocného odveze do nemocnice, která je vybavená pro léčbu mozkové mrtvice. Navíc bude její personál o příjezdu pacienta vědět předem a připraví vše potřebné, aby se při diagnostice a následné léčbě neztratil tolik potřebný čas,“ zdůrazňuje vedoucí týmu Stroke z ICRC profesor Robert Mikulík.

Nepřehlédnutelné plakáty vzdělávají kolemjdoucí v brněnských ulicích i MHD

Naučit se metodu FAST zabere jen pár vteřin, díky plakátům v ulicích Brna. I laik tak zvládne rozpoznat tři hlavní příznaky mozkové mrtvice – pokles ústního koutku, neschopnost udržet obě ruce v předpažení a nesrozumitelnou řeč od zadrhávání až po neschopnost složit jednoduchou větu. „Cévní mozková příhoda se objeví zničehonic. V jednu chvíli člověk bez problémů komunikuje a najednou nedokáže dokončit větu. Proto je důležité při jakémkoliv podezření použít metodu FAST a ihned jednat,“ popisuje ataku mrtvice Maršálková.

Plakáty s metodou FAST (Face, Arm, Speech, Time), která zachraňuje už roky životy lidí po celém světě, připravil pro Skupinu veřejného zdraví brněnský raper MC Gey. Jde o pokračování spolupráce, která odstartovala loni produkcí skladby Koutek, ve které popisuje vlastní zkušenosti s tímto onemocněním a podceněním jeho symptomů.

plakaty ActFast

Žlutá barva spojuje letošní kampaň s dlouhodobou osvětovou výzvou

Skupina veřejného zdraví usiluje o osvětu v oblasti prevence a zdravotní gramotnosti spojené nejen s cévní mozkovou příhodou již několik let. Mezi její stěžejní aktivity patří cestovatelská výzva s balónkem Strokiem. Jeho žlutá barva byla inspirací k vytvoření výrazného motivu pro plakátovací kampaň. „Strokie navštívil s našimi fanoušky už několik kontinentů. Spolu s nimi nám pomáhá šířit osvětu o příznacích mrtvice a jejích rizik na našich sítích, které se díky jeho dosahu pomalu rozrůstají,“ popisuje důležitost výzvy s balónkem Strokiem specialistka komunikace pro Skupinu veřejného zdraví Hana Cukrová.

Strokie

Kdokoliv, kdo si napíše o svůj vlastní balónek Strokie do konce října, bude mít možnost získat i osvětové tričko s metodou FAST. Stejná výhra čeká na ty, kdo se zapojí do Facebookové výzvy 27. října na profilu Act FAST. Kromě trička s metodou FAST vznikla i speciální trika z limitované edice pro podporu videoklipu Koutek. Ty může dostat několik šťastlivců, kteří do 31. října budou sdílet na svých sociálních profilech video Koutek z YouTube.

MC Gey

Prevence diabetu či porozumění příčinám Alzheimerovy choroby – i tato témata podporuje projekt Molekulární, buněčný a klinický přístup ke zdravému stárnutí (ENOCH), jehož řešitelé se sešli na konci září v Brně. Více než stovka zástupců z pěti špičkových moravských výzkumných center hodnotila dosavadní úspěchy ENOCHu. Projektu se podařilo vytvořit unikátní prostor pro vzájemnou spolupráci odborníků v oboru a uplatnění kvalit každého ze zapojených pracovišť. Získané poznatky jsou dalším krokem na cestě k aktivnímu a zdravému stárnutí.

Brněnský hotel Continental hostil ve dnech 29. – 30. září 2022 setkání řešitelů projektu ENOCH (MolEcular, cellular and cliNical apprOaCH to healthy aging). Pod vedením Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC) v Brně platforma zahrnuje partnery z Univerzity Palackého v Olomouci, Masarykova onkologického ústavu, Ostravské univerzity a Fakultní nemocnice Olomouc. U zrodu projektu v roce 2018 byla myšlenka koordinace výzkumu center věnujících se tématům souvisejícím se stárnutím populace.

Jak v úvodu připomněla profesorka Irena Rektorová, přednostka ICRC: „Cílem není nesmrtelný život, ale zdravé stáří, tedy stárnout aktivně a zdravě.“ K tomu má přispět vývoj nových preventivních, diagnostických a léčebných řešení pro poruchy, které souvisí se stářím. „ENOCH účelně sjednocuje současný výzkum zdravého stárnutí a beze zbytku využívá svůj potenciál pro sdílení know-how, odborníků a zdrojů v celém regionu. Právě propojení různých institucí je pro přínos ENOCHU klíčové, protože každý z vědců má své unikátní postupy a expertízu, kterou může oboru nabídnout“, dodává koordinátor projektu, doktor Gorazd B. Stokin z ICRC.

Konkrétně se výzkumné týmy zabývají např. studiem demence, rakoviny, chronických zánětů či srdečních chorob. Tyto poruchy ovlivňují velkou část populace v pokročilém věku, a proto mají vliv nejenom na seniory, ale také na jejich rodiny. Důsledky se rovněž promítají do zdravotnického systému a rozpočtu zdravotnictví a sociálních služeb.

Výsledky přicházejí jak na poli základního výzkumu, tedy v laboratořích, tak se je daří využívat v lékařské praxi. Tým Kardiovize z ICRC například s podporou projektu ENOCH navrhl program prevence diabetu. Na základě měření zdravotního stavu místní populace výzkumníci sestavili soubor účinných opatření ve formě preventivního lifestyle programu, který pravidelně probíhá v prostorách Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a nabízí účastníkům nácvik životního stylu, který jim bude vyhovovat a zároveň dlouhodobě podporovat jejich život ve zdraví.

Výroční zasedání k projektu ENOCH se po dvou letech kovidových omezení uskutečnilo opět plně prezenční formou. Nabídlo diskusi nad průběhem realizace projektu, a to jak z hlediska plnění závazných indikátorů a ukazatelů, tak zejména o uskutečněných výzkumných aktivitách jednotlivých týmů.  Zasedl i řídící výbor, který kladně vyhodnotil dosavadní plnění a výsledky projektu a rovněž se zaměřil na závazky a plány pro jeho následnou udržitelnost. Program dále nabídl přednášky tří hostů. Doktor Robert Zorec z Univerzity v Lublani se věnoval tématu „Noradrenergní hypotézy kognitivního úpadku a astroglie“. Doktor GIampiero Leanza z Univerzity v Katánii navázal online vystoupením na téma „Noradrenalin a regulace prostorové paměti“. Trio uzavíral Dr. Kenneth Moya z Ústavu biologie, École Normale Supérieure v Paříží s tématem „Neuroprotektivní působení homeoproteinu Engrailed 1 a fyziologie motoneuronu“.

Stokin_speech

 

 

 

 

Projekt ENOCH (Molekulární, buněčný a klinický přístup ke zdravému stárnutí,  CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000868) je financován z Evropského fondu regionálního rozvoje.  Realizační fáze projektu končí v červnu 2023, kdy naváže pětileté období udržitelnosti.

 

 

Vědci hned z několika výzkumných týmů Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC), společného pracoviště Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, se zaměřili na mikrobiální infekce a Alzheimerovu chorobu. Souvislost mezi těmito dvěma jevy byla prokázána v mnoha studiích, výzkum se zaměřil na frekvenci výskytu nejčastějších virových a bakteriálních patogenů v mozku pacientů s Alzheimerovou chorobou.

Práce nazvaná „Zvýšený výskyt Treponema spp. a dvoudruhových infekcí u pacientů s Alzheimerovou chorobou“ (Increased occurrence of Treponema spp. and double-species infections in patients with Alzheimer’s disease) vyšla ve vědeckém časopise Science of The Total Environment (IF – 10,75).

Alzheimerova choroba (AD) je nevratná, progresivní neurodegenerativní patologie. Tvoří 60-80 % případů demence. Demence je obecný pojem zahrnující ztrátu paměti a postupný úpadek dalších kognitivních schopností, často natolik závažný, že narušuje každodenní život a samostatnost jedince. Původ Alzheimerovy choroby není dosud zcela objasněn. Typická pro tuto chorobu je patologická kaskáda srážení bílkovin. Jednou z nich je také amyloid, jehož funkcí je mozek chránit před infekčními agens, tedy viry či bakteriemi. Existují teorie, že působení určitého viru nebo patogenu může způsobit větší srážení této bílkoviny než je přípustné a tím spustit onu patologickou kaskádu.

Pro detekci pěti bakteriálních a pěti virových patogenů byla ve spolupráci s firmou BioVendor vyvinuta souprava pro multiplexní PCR testy, kde je možné detekovat všechny výše zmíněné patogeny současně. „Ačkoli souvislost mezi mikrobiálními infekcemi a Alzheimerovou chorobou byla prokázána v mnoha studiích, podíl patogenů na vzniku Alzheimerovy choroby zůstává nejasný,“ uvedl první autor práce Dr. Michal Nemergut z Loschmidtových laboratoří Přírodovědecké fakulty MU a ICRC. „Proto jsme zkoumali frekvenci výskytu deseti nejčastěji uváděných virových (HSV-1, EBV, HHV-6, HHV-7, CMV) a bakteriálních (Chlamydia pneumoniae, Helicobacter pylori, Borrelia burgdorferi, Porphyromonas gingivalis, Treponema spp.) patogenů v séru, mozkomíšním moku a mozkové tkáni pacientů s Alzheimerovou nemocí.“

Byly použity vzorky séra a likvoru od padesáti pacientů s Alzheimerovou nemocí a od 53 kontrolních subjektů bez kognitivního deficitu. Vzorky a data byly poskytnuty z Czech Brain Aging study – národní studie stárnutí vedené MUDr. Kateřinou Sheardovou a Prof. MUDr. Jakubem Hortem. Pozorována byla významně vyšší četnost pacientů s Alzheimerovou nemocí, kteří byli pozitivní na Treponema spp. ve srovnání s kontrolami (62,2 % vs 30,3 %). Dále byl potvrzen významně vyšší výskyt případů se dvěma a více současnými infekcemi u pacientů s Alzheimerovou nemocí ve srovnání s kontrolami (24 % vs 7,5 %). Studované patogeny byly detekovány se srovnatelnou frekvencí v séru a mozkomíšním moku. Naproti tomu Borrelia burgdorferi, lidský herpesvirus 7 a lidský cytomegalovirus nebyly zjištěny v žádném ze studovaných vzorků.

Tato studie poskytuje další důkazy o souvislosti mezi mikrobiálními infekcemi a Alzheimerovou chorobou. „Výsledky ukazují, že paralelní analýza více patogenů a detekce jejich výskytu z více různých biologických vzorků poskytuje zajímavé doplňující informace a tuto metodologii je vhodné zvážit pro budoucí studie pracující s touto hypotézou v souvislosti s Alzheimerovou nemocí.“ sdělila MUDr. Kateřina Sheardová.

Dr_Sheardova

Vědci z týmu Noninvasive cardiac imaging – CMR, Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně publikovali studii nazvanou „Stress pulmonary circulation parameters assessed by a cardiovascular magnetic resonance in patients after a heart transplant“. Vyšla v odborném časopise Scientific Reports (IF 4,996) a zabývají se v ní využití kardiovaskulární magnetické rezonance u hodnocení vybraných parametrů plicních funkcí.

„Cílem této studie bylo prozkoumat nové zátěžové parametry plicní cirkulace u pacientů po transplantaci srdce.  U těchto pacientů byl předpoklad mírné diastolické dysfunkce, která se více projevuje při zátěžových podmínkách. Výsledky porovnání získaných parametrů s kontrolní skupinou pacientů tento předpoklad potvrzují. Jako první jsme také použili „ratio“ parametry, které pracují s poměrem zátěžových a klidových parametrů“ uvedl první autor práce MUDr. Lukáš Opatřil.

Parametry plicní cirkulace získané neinvazivními metodami nejsou úplnou novinkou. Klidové formy v různých podobách a získávané různými metodami se studují již léta. Nejnověji se však získávají právě pomocí magnetické rezonance srdce, která poskytuje oproti ostatním metodám podstatné výhody a jako jediná i možnost stanovovat právě zátěžové parametry. Z analýzy dat získaných právě tímto způsobem, lze získat parametry jako je pulmonary transit time (PTT), pulmonary transit beats (PTB) a pulmonary blood volume index (PBVI). Obdobně lze získat i jejich varianty při zátěži.

Tyto parametry by se do budoucna mohly využívat k určování diastolické dysfunkce. Studie, která byla provedena na skupině 48 pacientů po transplantaci srdce, tak přinesla další důkazy o parametrech plicní cirkulace získaných pomocí magnetické rezonance srdce. Zkoumala zátěžové parametry u této skupiny jako potenciální marker diastolické dysfunkce a představila ratio parametry jako potenciální nové biomarkery.

Dr Opatril