Je mu 43 let a je držitelem 4 ERC grantů. Od ledna působí v brněnském Mezinárodním centru klinického výzkumu (ICRC) Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, kde aktuálně buduje svůj výzkumný tým. V rozhovoru jsme hovořili nejen o tom, co ho na ICRC přivedlo, ale také o důležitosti vědecké mobility nebo psaní ERC projektů.

Foto: Adam Williamson

Foto: Adam Williamson

Vystudoval jste elektrotechniku, ale dnes jste neurovědcem. Byl to plán od samého začátku, nebo se to tak prostě událo?

Na začátku kariéry mě nenapadlo, že jednou budu neurovědcem na plný úvazek. Určitě bych ale dnes nemohl dělat to, co dělám, pokud bych neměl vzdělání, jaké mám. Vystudoval jsem teoretickou elektrotechniku. Z inženýra jsem se postupně přes mnoho zajímavých výzkumných témat dostal až k neurovědám a zaměřil jsem se na aplikaci nové technologie do klinického výzkumu.

Oborový posun mi umožnily zejména ERC granty. Byl jsem inženýr, ale od Evropské výzkumné rady jsem získal projekt na to, abych mohl dělat experimenty na myších, které měly implementované naše přístroje. Dnes mám grant na klinický výzkum, ale určitě nejsem klinický neurovědec, který rutinně pracuje s pacienty. Ale třeba až spolu budeme dělat rozhovor za 5 let, tak jím budu.

Za svůj život jste žil v mnoha zemích…

Narodil jsem se v Kanadě, odkud jsem se ještě jako kluk stěhoval s rodiči do západního Texasu, kde jsem studoval bakalářský i magisterský program. Na doktorát jsem se přesunul do Německa a pak do Francie. Následně jsem hodně cestoval mezi Francií a Švédskem. A nyní jsem se usadil na ICRC v Brně. K tomu, aby mohli vědci dělat špičkový výzkum, jsou důležité nejen peníze, ale také mobilita, protože ta umožňuje využívat infrastrukturních výhod pracovišť, jako jsou extrémně drahé vybavení nebo laboratoře a další prostory.

Užíváte si nové začátky, které přicházejí s každým stěhováním?

I když teď žiji v Brně, tak stále hodně cestuji, protože se podílím na řadě vědeckých spoluprací. Cestování mám rád. Nové začátky jsou zajímavé, baví mě učit se nové jazyky a poznávat kulturu jednotlivých zemí. Stěhování po Evropě ale neberu jako zásadní změnu, protože všechny země mají v určitém slova smyslu podobnou kulturu a tuším, co mohu očekávat. I když je každá země jiná, tak pořád je to Evropa. Zajímalo by mě, jaké to je udělat „reálný přesun“ a podívat se třeba do Asie, Afriky nebo na Blízký východ. Ne že bych to měl v plánu, ale určitě to bude hodně jiný zážitek.

Myslíte, že ICRC bude Vaše poslední destinace?

Určitě má všechny kvality na to, aby jí mohla být. S jistotou mohu říci, že tu strávím nadcházejících 5 let. Mám tu veliký ERC Consolidator grant a několik dalších menších projektů, takže mám opravdu hodně peněz na to dělat výzkum, který chci. Podpora, kterou na ICRC mám, je také fenomenální.

Co byly hlavní důvody, které Vás na ICRC přivedly?

Hlavním důvodem bylo, že ICRC je velmi přívětivá a vstřícná hostitelská instituce, kde jsou nejen excelentní vědci, ale i skvělí administrativní pracovníci. Všichni mě maximálně podporují v tom, abych získal přístup ke všemu, co potřebuji. Sekundární důvod je i částečně osobní. Hodně času jsem strávil v Německu, takže mi to tu připadá známé a připomíná mi to místo, kde jsem trávil čas se svými dětmi, když byly ještě malé.

Máte nějaký konkrétní příklad situace, která Vás překvapila svým hladkým průběhem?

Když jsem přijel, tak jsem několik týdnů připravoval podklady pro etickou komisi, abych mohl pracovat na svých grantech. Na schválení některých z nich jsme nemuseli čekat ani měsíc. Není to proto, že v České republice by bylo povolení snadné získat, ale je tu velmi efektivní systém. Komise byla velmi obezřetná v otázkách etiky i bezpečnosti výzkumu. Zodpověděli jsme všechny nejasnosti a do druhého dne jsme dostali odpověď, že náš dokument je předběžně schválený, ale musíme v něm udělat nějaké dodatečné změny. A ještě se omlouvali, že to trvalo tak dlouho.

Aktuálně hledáte studenty PhD, postdoky a technický personál a v Brně budujete nový výzkumný tým. Je to poprvé, co budujete tým úplně od samého začátku?

Je to už podruhé. První ERC Starting grant, se kterým jsem zakládal výzkumnou skupinu, jsem získal ve francouzském Marseilles. Vybudoval jsem tam nový tým, ale pak se sešel konec grantu a vypuknutí pandemie. Navíc v té době všichni moji studenti, s výjimkou jednoho doktoranda, dokončili studium. Dnes působí jako postdoci po celém světě a dva z nich jsou dokonce na prestižních univerzitách v USA. Jsem na ně velmi hrdý.

Z jakých svých omylů se při druhém kole sestavování výzkumného týmu poučíte?

Poprvé jsem udělal spoustu chyb zvláště v administrativní rovině. Myslím, že jsem byl často, a občas i zbytečně, arogantní a konfrontační. K tomu jsem měl smůlu, že jsem tam byl v době pandemie, kdy bylo vše utlumené. Často jsem tlačil na pilu a snažil se vydobýt si lepší podmínky. Dnes už vím, že i když máte pravdu, tak je třeba chovat se diplomatičtěji.

Musel jste se naučit jednat s lidmi, kteří nejsou nutně vědci, ale působí v rozhodovacích funkcích?

Za poslední roky jsem se v tomto ohledu velmi změnil. Pokud dnes jednám s řediteli, děkany nebo vedoucími pracovišť, tak jsem velmi umírněný. Už vím, že nemůžu na jednání přijít v mikině, začít se chovat, jako by to byl neformální vědecký meeting a tvářit se jako nejchytřejší člověk v místnosti. Vezmu košili a respektuji, že ti lidé vědí, jak na každodenní bázi fungují jejich instituce a já se tomu musím přizpůsobit. Mohu si třeba myslet, že nemají pravdu, ale o věcech diskutuji a hledám kompromisy. A snažím se věci posouvat vpřed.

Máte 4 ERC granty. Nepochybuji, že máte skvělé vědecké myšlenky, ale myslíte, že za Vaším úspěchem je také to, že jste se ERC granty prostě naučil dobře psát?

Myslím, že jsem ve způsobu jejich psaní velmi efektivní, to ale může být každý. Žádost o ERC grant je prostor, kde můžete popustit uzdu své kreativitě a popsat velmi komplexní a zajímavý problém a navrhnout jeho řešení, přičemž si ale můžete dovolit nechat otevřený konec. Vše musí být postavené na faktech a silných argumentech. Moc se mi tento systém ERC projektů líbí. Jejich psaní mě naplňuje a baví.

ERC granty jsou jiné než obdobně prestižní americké NIH granty. Moje zkušenost je taková, že u NIH grantů jde o velmi hutné a jednoznačně psané dokumenty. Je to jedna věta s mnoha citacemi za druhou. A experimentální část projektu vypadá jako dokonale popsaný recept na špagety. Popisujete každý detail toho, co budete dělat. Žádosti o grant ERC jsou v tomhle směru velmi odlišné.

Čemu se budete v rámci svého nejnovějšího ERC projektu věnovat?

Velmi stručně řečeno se budeme věnovat technikám, které umožňují z povrchových elektrod stimulovat hluboké struktury mozku a tím mohou přispět k diagnostice a léčbě některých onemocnění, například epilepsie, třesu nebo kognitivní poruchy. Neinvazivní stimulace bloudivého nervu z elektrod, které pacientům umístíme na krk, může pomoci s léčbou epilepsie nebo Crohnovy nemoci, zatímco stimulace podjazykového nervu může zlepšit symptomy spánkové apnoe.

Takže máte jasně daný směr výzkumu na dalších 5 let.

Každý, kdo dostane ERC projekt, musí využít peníze na to, aby splnil cíle uvedené v projektu. Moje cíle mi nyní připadají smysluplné, ale cesta k nim může být velice pestrá. Když jsem řešil svůj první ERC projekt, tak jsem na jeho konci pracoval na úplně jiném výzkumu než na začátku, protože jsem v jeho polovině zjistil, že jsem na začátku neviděl translační potenciál technologie směrem k pacientům. Vytvořili jsme druhou nezávislou linku výzkumu, všechno jsme vysvětlili v projektové dokumentaci a věnovali jsme se novému směru, protože mi to přišlo jako nejsmysluplnější využití peněz. Stejný přístup budu mít i nyní. Pokud se za několik let ukáže, že to, co jsem napsal do grantové žádost při jejím podání, nebude v kontextu aktuálního poznání dávat smysl, tak klidně změním směr výzkumu.

 

Autorka: Vědavýzkum.cz (TM)

Foto: ICRC

Článek převzat pro web ICRC se souhlasem autorky.

 

Adam Williamson

Adam Williamson je novou posilou Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC) FNUSA a LF MU v oblasti neurověd. Kanaďan, který vystudoval teoretickou elektrotechniku v Texasu, získal doktorát na univerzitě v německém Ilmenau. Pracoval ve Švédsku na prestižním Karolinska Institutet a dalších univerzitách. Jeho posledním působištěm před příchodem do Brna byl institut Inserm ve Francii.

Z inženýra se postupně stal neurovědcem se schopností aplikovat nové technologie do klinického výzkumu. Jeho výzkum získal značnou podporu Evropské rady pro výzkum (ERC) v rámci programu EU Horizon Europe. Je příjemcem celkem čtyř grantů ERC (ERC Starting Grant v roce 2016, ERC Proof-of-Concept v roce 2020, ERC Proof-of-Concept v roce 2022 a ERC Consolidator v roce 2023). Poslední dva nyní převádí k realizaci do ICRC, přičemž druhý z nich nese název Epilepsy Treatment Using Neuromodulation by Non-Invasive Temporal Interference Stimulation (EMUNITI). Grant slibuje pětiletou podporu výzkumu pro tým s názvem „Neuromodulation Technology“, který Adam Williamson v ICRC buduje.

U příležitosti oslavy 10 let spolupráce v oblasti inovativních klinických studii se ve středu 19. dubna 2023 sešli zástupci brněnských nemocnic a společnosti IQVIA. Členové tzv. Moravian Prime Site, unikátního prostoru pro spolupráci při zadávání a realizaci klinických studií, vyzdvihli přínos společných aktivit pro výzkum, pacienty i Jihomoravský kraj. Zároveň vyzvali veřejnost k zapojení do klinických studií, např. prostřednictvím registru dobrovolníků.

Foto: Zástupci FNUSA a IQVIA

Foto: Zástupci FNUSA a IQVIA

Součástí Moravian Prime Site je pětice moravských nemocničních a ambulantních zařízení: Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA), Vojenská nemocnice Brno, Fakultní nemocnice Brno (FN Brno), Masarykův onkologický ústav (MOÚ) a ambulance Medical Plus působící v Uherském Hradišti.

„Společnost IQVIA je odhodlána podporovat inovativní výzkum a vývoj v oblasti zdravotnictví a Moravian Prime Site je klíčovým prvkem naší strategie. Zajištění výzkumu na světové úrovni umožní pacientům v budoucnu přístup k nové léčbě a tím i zlepšení zdravotního stavu“, říká Dean Summerfield, Senior Vice President, Real World and Commercial Solutions EMEA ve společnosti IQVIA.

Vznik Prime Site navázal na dlouhodobé aktivity FNUSA v oblasti realizace klinických studií. Jedním z rozhodujících faktorů bylo i vytvoření Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC) v roce 2011 a s tím související vybudování centralizovaného oddělení klinických studií. ICRC účinně propojuje výzkum, akademickou a aplikační sféru, aby se moderní postupy dostaly co nejdříve od mikroskopů do ordinací lékařů.

Jak uvedl ředitel FNUSA, Ing. Vlastimil Vajdák: „Oblast klinických a výzkumných studií je příležitostí, jak pacientům přiblížit léčbu budoucnosti. Vedle firem jako IQVIA, které do FNUSA studie přivádějí, jsou právě pacienti našimi klíčovými partnery a vážíme si jejich důvěry. Jsem rád, že se nám podařilo propojit i s expertními týmy ostatních brněnských nemocnic.“ Spolupráce nemocnic umožňuje provádět i rozsáhlé studie, které by individuální subjekt nebyl schopen pokrýt.

Ředitel FN Brno, MUDr. Ivo Rovný, MBA, dodává: „Klinické studie se staly nedílnou součástí léčby pacientů na jednotlivých klinikách FN Brno a pokrývají široké spektrum onemocnění, obzvláště pak v oblasti onkologické a hematologické péče, dětské onkologie, gynekologie, kardiologie, neurologie a psychiatrie. V některých z těchto oblastí poskytuje FN Brno nenahraditelnou péči v rámci Brna i Jihomoravského kraje.“ FN Brno se díky vlastnímu Transfuznímu a tkáňovému oddělení může také plně zapojit do realizace studií, jejichž součástí jsou Léčivé přípravky pro moderní terapie nebo v tomto směru může nabídnout spolupráci ostatním partnerům.

Moravian Prime Site plní i další cíle, včetně podpory zapojení pacientů do klinických hodnocení. FNUSA vyvinula registr pro dobrovolníky, kteří se chtějí zapojit do klinických studií i výzkumu. Veřejnost má tak možnost přispět k výzkumu léčebných a diagnostických metod pro příští generace. Podobné možnosti nabízejí i další partnerské instituce.

„V Masarykově onkologickém ústavu mají klinické studie více než dvacetiletou tradici, jsou plně integrovány do chodu ústavu a péče o naše pacienty a zůstávají jednou z našich rozvojových priorit. Dlouhodobé a prohlubující se spolupráce s velkými partnery, jako je IQVIA, si velmi ceníme,“ říká ředitel MOÚ prof. MUDr. Marek Svoboda, Ph.D. „Nejenže tak rozšiřujeme možnosti onkologické léčby pro naše pacienty, ale oblast klinického výzkumu má pro MOÚ mezinárodní přesah. V letošním roce jsme získali prestižní status evropského OECI Comprehensive Cancer Center. Jsme také centrem sítě EUCRAN pro vzácné solidní nádory,“ dodává.

Foto: 10 let Moravian Prime Site

Foto: 10 let Moravian Prime Site

Členové Moravian Prime Site v rámci setkání ocenili přínosy deseti let spolupráce, zefektivnění celého procesu řízení klinických hodnocení a především zařazení více než 2 100 pacientů do provedených klinických studií. Cílem je zrychlit diagnostické procesy, možnosti předvídání rozvoje chorob i vyhodnocování účinnosti nových metod léčby.

 

Autorka: Marta Vrlová, M.A., MPH, Senior PR Specialist ICRC, marta.vrlova@fnusa.cz.

Kontakty pro média:

  • Jiří Erlebach, vedoucí Oddělení PR a marketingu, tiskový mluvčí FNUSA, +420 543 182 006. jiri.erlebach@fnusa.cz.
  • Sorin Petcu, General Manager Czech Republic and Slovakia, IQVIA, +420 607 020 929, petcu@iqvia.com
  • Václav Janištin, vedoucí Centra komunikace FN Brno, +420 532 232 193, Janistin.Vaclav@fnbrno.cz
  • Veronika Plachá, tisková mluvčí FN Brno, +420 532 231 387

 

O zapojených partnerech:

 

Mezinárodní centrum klinického výzkumu (ICRC) FNUSA a LF MU

Jsme moderní centrum vědecké excelence se sídlem v Brně zaměřené na preklinický a klinický výzkum, především v oblastech kardiologie, neurologie a onkologie. Hledáme nové diagnostické a léčebné metody, technologie a léky. Zaváděním našich poznatků do praxe zlepšujeme péči o pacienty a kvalitu jejich života. V červenci 2022 jsme se stali společným pracovištěm Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně (FNUSA) a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (LF MU) v Brně. Rozvíjíme vztahy a spolupráci s dalšími klíčovými hráči, a to jak na mezinárodní úrovni, tak v rámci našeho regionu. Naše aktivity jsou zahrnuty do akčního plánu realizace strategie #brno2050. Pomáháme tak tvořit budoucnost #brnoregionu.

Centrum klinických studií (CCS) ICRC je již od roku 2009 primárním kontaktním místem pro oblast klinického hodnocení v rámci FNUSA. Zajišťuje veškerou komunikaci mezi fakultní nemocnicí a zadavateli klinických studií nebo zadavatelem pověřenými subjekty. Jsme také kontaktním místem pro pacienty účastnící se konkrétních studií a zájemce o zařazení do dobrovolnické databáze. Ve FNUSA aktuálně běží okolo 160 studií, ročně CCS vyjedná okolo 40-50 nových. Jedná se o studie téměř na všech klinikách, v oborech kardiologie, neurologie, i interních.

Více informací o nás najdete na fnusa-icrc.org a fnusa.cz/klinicke-studie

 

Masarykův onkologický ústav – Oddělení klinických studií

Masarykův onkologický ústav v Brně je špičkovým specializovaným onkologickým centrem s nadregionální působností, jedinečným zdravotnickým zařízením v České republice a od roku 2023 také evropským OECI Comprehensive Cancer Center. Jsou v něm soustředěny všechny nezbytné medicínské obory pro zajištění komplexní onkologické péče, která zahrnuje prevenci, epidemiologii, diagnostiku, jednotlivé modality protinádorové léčby, rehabilitaci i osvětu pro širokou veřejnost. Zaměřuje se na vědecko-výzkumnou činnost včetně základního výzkumu.

Tradice provádění klinických studií v Masarykově onkologickém ústavu sahá až do 70. let 20. století, kdy byl ústav významným výzkumným partnerem v oblasti vývoje nových cytostatik.  V roce 2000 bylo založeno, jako první svého druhu v ČR, Oddělení klinických studií (OKS), které poskytuje kompletní organizační, administrativní a odbornou podporu klinickým studiím v MOÚ. Zajišťuje přípravu všech smluvních i akademických klinických hodnocení. Po jejich zahájení tým zkušených studijních koordinátorů, studijních sester a data manažerů koordinuje a realizuje studijní vizity dle protokolu, podílí se na náboru pacientů a zajišťuje data management a komunikaci se zadavatelem. Oddělení je rovněž poskytovatelem vzdělávání koordinátorů klinických studií napříč ČR.

V současné době zahajuje MOÚ každý rok přibližně 25 nových klinických studií fáze I-III pro léčbu solidních nádorů, do kterých je zařazeno kolem 300 pacientů ročně. Od roku 2012 MOÚ disponuje rovněž lůžkovou jednotkou pro klinické studie fází I a v roce 2022 získal certifikát SÚKL pro realizaci first-in human klinických studií.

Více informací o nás najdete na: www.mou.cz a https://www.mou.cz/klinicke-studie/t1520, email studie@mou.cz.

 

Fakultní nemocnice Brno – Útvar náměstka pro vědu a výzkum

FN Brno je druhé největší zdravotnické zařízení v České republice a zároveň nemocnice evropského významu, o čemž mimo jiné svědčí zapojení do šesti Evropských referenčních sítí (ERN). Od roku 2012 je FN Brno zapsána v rejstříku výzkumných organizací a od roku 2015 zapojena do aktivit výzkumné infrastruktury podporující akademická klinická hodnocení CZECRIN. Dlouhodobě také spolupracuje s CEITEC a RECETOX na poli aplikovaného a v menší míře i základního výzkumu.

Věda a výzkum ve FN Brno navazuje na její hlavní činnost, tj. zdravotnickou péči a díky tomu využívá unikátní dostupnost pacientských dat a klinických postupů, které jsou nezbytné pro projekty klinického výzkumu, včetně klinických studií. Oddělení klinických studií (OKS), které je součástí Útvaru náměstka pro vědu a výzkum, poskytuje administrativní a koordinační podporu provádění klinických hodnocení na jednotlivých klinikách FN Brno. Podílí se na přípravě smluv a u probíhajících hlinických hodnocení se tým studijních koordinátorů OKS zapojuje do všech fází jejich realizace. Ročně je ve FN Brno projednáváno více než 100 nových žádostí o klinická hodnocení, včetně akademických. Ty se v současné době ve větší míře také stávají součástí grantových a jiných výzkumných projektů. Ve FN Brno se ročně zahájí přibližně 70 nových klinických hodnocení.

Více informací o nás najdete na: www.fnbrno.cz a https://www.fnbrno.cz/utvar-namestka-pro-vedu-a-vyzkum/t4557.

 

O společnosti IQVIA

IQVIA (NYSE:IQV) je globálním lídrem v poskytování pokročilých analytických služeb, technologických řešení a kontraktovaných výzkumných služeb pro zdravotnický sektor. IQVIA chytře propojuje informace napříč všemi aspekty zdravotnictví pomocí svých analytických schopností, transformativních technologií, zdrojů v oblasti velkých dat a rozsáhlých oborových znalostí. Pomocí „IQVIA Connected Intelligence™“ IQVIA dodává svým klientům vhled a porozumění rychle a agilně s cílem zefektivnit klinický vývoj nových inovativních způsobů léčby, uvést je na trh a zlepšit tak zdravotní péči pro pacienty. IQVIA operuje ve více než 100 zemích a má přibližně 70 tisíc zaměstnanců.

Společnost IQVIA je globálním lídrem v ochraně soukromí individuálních pacientů. IQVIA využívá širokou škálu technologií a prostředků zajišťující soukromí individuálních pacientů při získávání a analyzování informací v takové míře, jež pomáhá stakeholderům ve zdravotnictví identifikovat vzorce nemocí a spojit je s přesným způsobem léčby a terapií, které jsou potřeba pro dosažení lepších výsledků. Poznatky a exekuční schopnosti společnosti IQVIA pomáhají biotechnologickým společnostem, výrobcům zdravotnických zařízení a farmaceutickým společnostem, medicínským výzkumníkům, vládním agenturám, plátcům a ostatním zdravotnickým stakeholderům proniknout hlouběji do pochopení nemocí, lidského chování a vědeckého pokroku s cílem pomoci jim posunout se dál na cestě za nalezením léčby.

Pro více informací navštivte iqvia.cz.

Od roku 2016 funguje v prostorách Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA) Dispenzární onkologická ambulance pod taktovkou MUDr. Tomáše Kepáka, Ph.D. Nabízí péči pacientům, kteří prošli v dětském věku onkologickou léčbou. Reaguje tak na rozvoj poznání o dlouhodobých vlivech léčby na pozdější stav imunity, stárnutí buněk, nebo předčasný rozvoj chronických onemocnění. Služby ambulance se nyní v souladu s evropskými trendy posouvají, vedle čistě lékařské péče, i do psychosociální oblasti. Nutriční poradenství má na starosti Mgr. Lucie Štrublová, která sama v dětství rakovinu prodělala. Svoje zkušenosti a postřehy s námi sdílela v rozhovoru. 

Foto: Lucie Štrublová

Foto: Lucie Štrublová

Přibližte nám svůj příběh, prosím.

Pan doktor Kepák mě nazývá ženou několika rolí (smích). Léčila jsem se na neuroendokrinní tumor od 10 do 15 let svého života. Moje onemocnění mě pak přivedlo k výběru mé profese. Vystudovala jsem obor nutriční specialista na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity (LF MU), kde také aktuálně dokončuji doktorát. V roce 2015 jsem společně se dvěma dalšími vyléčenými kamarády založila spolek Společně k úsměvu, z.s. Jako pacientská organizace sbíráme zkušenosti dalších lidí zasažených léčbou v dětském věku a tvoříme bohatou celorepublikovou síť. Vnímáme, že je potřeba sdílet navzájem své zkušenosti ve snaze podpořit děti, dospívající, mladé dospělé a jejich rodiny, během náročné onkologické léčby i po ní. Snažíme se o to prostřednictvím řady projektů.

Mým největším životním úspěchem je ale moje dcera Anita.

Jak dlouho působíte v Dispenzární onkologické ambulanci FNUSA?

Ve ambulanci jsem od 1. ledna 2023 jako nutriční terapeut, spolupracujeme ale už od roku 2018, kdy jsem přišla jako výzkumná pracovnice v rámci své disertační práce. Studuji roli adipokinů jako prediktorů pro rozvoj kardiometabolického rizika u mladých dospělých po nádorech dětského a adolescentního věku. Adipokiny jsou bílkoviny v našem organismu, které produkují buňky naší tukové tkáně a zároveň ovlivňují různé metabolické a hormonální funkce v našem organismu. S naším výzkumným týmem vedeným profesorkou Julií Dobrovolnou z LF MU se snažíme zjistit, jak vypadá produkce vybraných adipokinů tukové tkáně u pacientů právě po léčbě.

Co konkrétně je vaším úkolem v nové roli nutriční terapeutky?

Poskytuji cílené nutriční poradenství pro pacienty ambulance, kteří k tomu mají doporučení od lékaře. Probíráme spolu správný životní styl a hodnotím jejich nutriční stav. Na základě svých zjištění pak pacientům poskytuji individualizované poradenství pro vytvoření vhodných stravovacích návyků.

Jaká je čekací doba na Vaše služby?

Zatím 1-2 týdny.

S jakými obtíženi pacienti nejčastěji přicházejí?

Nejčastěji jsou to nadváha, obezita nebo poruchy lipidového spektra, tedy nerovnováha hodnot tuků v krvi. Tyto problémy jdou mnohdy ruku v ruce s onkologickou léčbou. Některé diagnózy jsou po vyléčení rizikové na rozvoj nadváhy nebo obezity a s tím spojených kardiometabolických potíží. Mezi tyto diagnózy patří například akutní lymfoblastická leukémie nebo nádory mozku. Rozvoj nadváhy a obezity ovlivňuje u těchto diagnóz souhra několika faktorů, z nichž je velmi významným faktorem léčba samotná, např. kraniální záření nebo hormonální terapie. Svoji roli hrají i častá pohybová omezení, která můžeme vidět zejména u pacientů právě po nádorech mozku, případně špatná edukace rodičů či samotných pacientů o výživě po léčbě. Při řešení těchto obtíží se u každého pacienta vždy snažím o individuální přístup.

Jak může výživa ovlivnit průběh léčby?

Výživa je důležitou součástí podpůrné péče během samotné léčby. Tělo pacienta, které je v podvýživě hůře reaguje na podávanou léčbu, má vyšší riziko rozvoje některých komplikací a pokud je po operaci, tak se jeho rány pomaleji hojí.

Jak dlouho pečujete o konkrétního pacienta ambulance?

Zatím svoji činnost rozbíhám a potřeby pacientů zjišťuji. Chodí ke mně pacienti, kteří potřebují dlouhodobější spolupráci, ale i tací, se kterými se setkám 2-3x.

Je nějaký příběh, který Vám utkvěl v paměti?

Rozhodně ano. Pracovala jsem už během výzkumu s mladou ženou po náročné onkologické léčbě, kterou prošla v dospívání. V dospělém věku se pak znovu potýkala se sekundárním nádorem. Poprvé jsme se setkaly, když měla značnou nadváhu, a to ji velmi trápilo. Necítila se dobře sama ve svém těle, což je nepříjemné. Pokud máte za sebou tak náročnou léčbu na těle to zanechá stopy. A obzvlášť léčba v období dospívání sebevědomí příliš nepodpoří.

Začaly jsme spolu tehdy na změně pracovat. Ona sama byla velmi motivovaná a o výživu se zajímala, začala se pravidelně hýbat, běhala, cvičila. Váha se postupně začala měnit, množství tělesného tuku rapidně kleslo, pacientka se začala cítit dobře. Minulý týden u mě byla na konzultaci a přede mnou seděla sebevědomá žena, která zhubla 10 kilo a cítila se být sama sebou. 

Má Vaše práce přesah i mimo zdi ordinace – např. tvorbou doporučených postupů pro odborné společnosti?

To je můj cíl do budoucna. Zatím však nemám tolik dat a praktických zkušeností, abych mohla nějaké postupy vytvářet.

Trendem v onkologické péči je nyní komplexní pokrytí potřeb, ve spolupráci s navazujícími obory, jako je ten váš. Myslíte si, že se nám to daří?

Rozhodně se nám to daří lépe než v předešlých letech.

Jak důležitá je pro pacienty podpora lidí, kteří si prošli stejným osudem? 

Tato podpora je stěžejní. Vědět, že někde jsou lidé, kteří zažili to stejné jako já a mohou žít kvalitní život, mohou mi podat pomocnou ruku a pochopení.

Pro sdílení zkušeností jste založila již zmiňovaný spolek Společně k úsměvu, z.s. Přiblížíte nám prosím detailněji jednotlivé projekty spolku?

Naším cílem je podporovat aktuálně léčené děti a pomáhat těm, kteří léčbu ukončili a potýkají se s některými z pozdních následků léčby, jako jsou psychosociální potíže, problémy s výživou, dentální problémy či porucha plodnosti. Tuto pomoc spolek poskytuje právě prostřednictvím jednotlivých projektů. Jmenovitě bych uvedla projekt Moudrý průvodce, který je založený jako mentoring program. Tým našich odborníků školí vyléčeného pacienta do podoby mentora, který pak sám poskytuje podporu dětem a rodinám na oddělení Kliniky dětské onkologie FN Brno.

Dále máme projekt Svépomocná skupina, což je podpůrná skupina lidí, kteří se po léčbě potýkají s některými z pozdních následků. Skupinu koordinuje přímo psychoterapeut. Schází se 1x za 14 dnů.

Velkou část naší činnosti ale tvoří projekt Astra, který je věnován pozdním následkům léčby. Máme na starosti osvětu o pozdních následcích onkologické léčby prostřednictvím webinářů, workshopů a tvorby edukačních textů a publikací na toto téma.

Foto: Tým Společně k úsměvu, z. s.

Foto: Tým Společně k úsměvu, z. s.

Která témata, vedle výživy, považujete za důležitá komunikovat v souvislosti s onkologickou léčbou v dětském věku – která si běžná společnost neuvědomuje?

Těch témat je celá řada: diskriminace na trhu práce, v oblasti životního pojištění nebo dosahování na hypotéku. Stěžejní roli sehrává anamnéza která s pacientem po celý život v těchto situacích figuruje. V dnešní době je v některých zemích Evropy schváleno tzv. právo „Být zapomenut“ právě z těchto důvodů. Problematický je ale také návrat pacientů do škol a komunikace s učiteli i žáky ve třídě o specifických potřebách těchto jedinců. Dále sem patří deprese, úzkosti nebo poruchy plodnosti.

Jak mohou klienti vaši pomoc vyhledat?  

V ambulanci na nutriční poradenství odkazuje lékař. V rámci spolku pak na našich webových stránkách nebo přes sociální sítě.

Je něco, co byste chtěla dětským pacientům vzkázat?

Nejste na to sami!

A co byste vzkázala společnosti, ve které se (vyléčení) pacienti pohybuji?

To, že na první pohled nejdou na člověku po onkologické léčbě vidět potíže, neznamená, že se s nimi nepotýká. Existuje spousta zdravotních problému a indispozic, které jsou skryty a velmi špatně se nám komunikují s někým, kdo si onemocněním neprošel. Ať už je to chronický únava, která brání žít i několik let po léčbě život tak, jak jsme tomu byli zvyklí dříve, nebo je to deprese či úzkost, se kterou se potýká velké procento pacientů. Buďte ohleduplní.

Děkuji za rozhovor.

 

Autorka: Marta Vrlová, M.A., MPH, Senior PR Specialist ICRC, marta.vrlova@fnusa.cz.

Kontakt pro média: Ing. Jiří Erlebach. Vedoucí oddělení PR a marketingu, tiskový mluvčí FNUSA, +420 543 182 006. jiri.erlebach@fnusa.cz.

Školáci v České republice mají možnost zúčastnit se celosvětového zážitkového výukového programu Hrdinové FAST, jehož cílem je naučit děti poznat příznaky cévní mozkové příhody a umět okamžitě přivolat pomoc. Projekt je úspěšně realizován již v 37 zemích světa.

Motto: Společně můžeme zachránit svět – jednoho prarodiče po druhém.

Cévní mozková příhoda neboli mrtvice či iktus je druhou hlavní příčinou úmrtí, třetí nejčastější příčinou handicapu a jedním z hlavních důvodů, proč děti ztrácejí své prarodiče. „Smutnou realitou je, že mnozí pacienti s mrtvicí nemohou být léčeni, protože přijedou do nemocnice příliš pozdě. Lidé mohou přežít a žít dál bez následků, pokud se jim dostane rychlé, kvalitní a účinné péče. To je důvod, proč je důležité šířit povědomí o nejčastějších příznacích tohoto onemocnění a naučit děti, že je potřeba co nejrychleji přivolat pomoc,“ vysvětluje neuroložka Hana Paloušková z Karvinské hornické nemocnice, která je jednou z odborných garantů projektu.

Dle studie Světové iktové organizace (WSO) každých 30 minut pacient s mrtvicí, který by mohl být zachráněn, zemře nebo bude mít trvalé následky. Daná studie prokázala, že až 80 % pacientů s mrtvicí nerozeznalo své příznaky jako symptomy mrtvice. Tito lidé si nemysleli, že je jejich stav tak vážný, aby museli rychle jednat. Jediným způsobem, jak zjistit, že má někdo mrtvici, je schopnost rozpoznat její nejčastější příznaky, a pokud se objeví náhle, ihned volat sanitku.

Příznaky jsou shrnuty do akronymu FAST, který se dobře pamatuje a znamená: F jako face (česky tvář) – náhlé poklesnutí tváře, A jako arm (česky paže) – náhlá slabost paže, S jako speech (česky řeč) – náhlá nesrozumitelná řeč a T jako time (česky čas), což nám říká: nečekat a zavolat ihned sanitku, pacientovi jde o čas.

Hrdinova FAST

„Obsah vzdělávacího programu hrdinů FAST je založený na animovaných postavách. Jeho ústřední osoba, chlapec, kterému jsme dali české jméno Časomil, se stane hrdinou FAST poté, co se naučí, jak porazit zlou krevní sraženinu, a zachrání život velehrdinů, svých prarodičů. Dalšími hrdiny kampaně FAST jsou animované postavičky, které zároveň dětem připomínají nejčastější příznaky cévní mozkové příhody: Tvářil Veselý, Ručoun Silný, Mluvilka Zpěvavá a vystupuje zde i Táňa učitelka, která děti výukou provází,“ popisuje koordinátorka projektu Renata Hejnová z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, jejíž rolí je pomoci školám kampaň ve výuce realizovat.

Zábavný pětitýdenní poutavý a interaktivní vzdělávací program je primárně zaměřený na děti ve věku 5-9 let. Učí děti empatii a lásce, a rovněž jim poskytuje praktické, život zachraňující dovednosti. Vzdělávací program je možné realizovat jak ve výuce, tak třeba v družině. Děti jsou vybaveny pomůckami, které jim pomohou splnit misi, a tou je vzdělávání prarodičů. Výukové materiály zahrnují i krátké animované filmy, aktivity ve třídě a materiály pro domácí použití, díky nimž děti poselství doručí doslova až domů.

Hrdinove FAST

Do vzdělávacího programu se může zapojit jak samotné dítě, tak celá třída, škola či učitel, a to přihlášením na webu, který je připraven v české mutaci na www.fastheroes.com.

Jedním z prvních zástupců lékařské komunity, který se do projektu zapojil, je primář neurologického oddělení Nemocnice České Budějovice Svatopluk Ostrý: „Prošel jsem celou strukturu vzdělávacího programu jako žák a je to bezva. Vyzkoušel jsem to i se svými dětmi, které to moc bavilo. I děti kolegů si program moc chválí. Jsem rád, že mohu být součástí takového atraktivně zpracovaného projektu. Myslím, že grafické zpracování je silnou stránkou projektu a školám se to bude líbit.“

První školou, která se do projektu zapojila a již vzdělávací program ve výuce vyzkoušela, je základní škola na Tuháčkově ulici v Brně. Škola se již v minulosti zapojila do vzdělávacího programu HOBIT, který je starším bratrem projektu Hrdinové FAST, a také učí žáky rozpoznat příznaky cévní mozkové příhody, ale i srdečního infarktu, a je zaměřen na žáky druhého stupně. „Na základě dobré zkušenosti s programem HOBIT jsme se rádi zapojili i do obdobného projektu cíleného na naše nejmenší žáky,“ vysvětluje ředitelka školy Jana Hanáková.

Kampaň Hrdinové FAST vyvinula Katedra pedagogické a sociální politiky Makedonské univerzity v Řecku společně s Iniciativou ANGELS podporující zlepšení péče o pacienty s cévní mozkovou příhodou. Kampaň Hrdinů FAST zaštiťuje Světová iktová organizace (WSO).

V České republice je tento projekt realizován organizací Health Management Institute ve spolupráci s týmem Stroke Mezinárodního centra klinického výzkumu, společného pracoviště Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Nemocnicí v Českých Budějovicích, a.s. a Karvinskou hornickou nemocnicí, a.s. s podporou Cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

„Věříme, že se do kampaně zapojí další nemocnice a organizace, které se budou podílet na koordinaci celé mise,“ říká Veronika Svobodová jménem organizace Health Management Institute. „Vytvořit síť zapálených spolupracujících lékařů, sester a dalších profesionálů a také studentů medicíny či pedagogiky je jedním ze stavebních kamenů úspěšné realizace projektu a šíření kampaně Hrdinové FAST,“ dodává Svobodová.

Doporučujeme sledovat web: www.fastheroes.com

V úterý 21. března 2023 k nám zavítal J. E. Luís de Almeida Sampaio, velvyslanec Portugalska v ČR. Při své návštěvě Brna využil příležitosti seznámit se i s naším výzkumem. Delegaci přijala prof. Irena Rektorová, přednostka Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC), a tým Centra translační medicíny ICRC sídlící v Biology parku vedle kampusu Masarykovy univerzity. Setkání otevřelo možnosti pro budoucí spolupráci.

Foto: Portugalská delegace s hostiteli v ICRC

Foto: Portugalská delegace s hostiteli v ICRC

Diskutovali jsme rozvoj možné spolupráce mezi naším centrem a podobnými institucemi v Portugalsku. Dr. Giancarlo Forte také hostům ukázal výzkumné laboratoře a vzorky srdečních a nádorových organoidů, tedy miniaturních a zjednodušených orgánových struktur, které využíváme k porozumění biologii srdce či rakoviny, modelování nemocí a následnému hledání vhodné léčby.

Foto: Ukázka výzkumu v ICRC

Foto: Ukázka výzkumu v ICRC

„Jsem ráda, že setkání poukázalo na společné oblasti zájmu pro budoucí spolupráci,“ uvedla prof. Rektorová. „Jsme upřímně dojati citlivostí a zájmem portugalského velvyslanectví o náš výzkum. Portugalští vědci a studenti vždy byli stěžejní oporou naší výzkumné skupiny v ICRC,“ dodal Dr. Forte.

Pan velvyslanec pozdravil i svoje krajany, Sofii Morazzo, Soraiu Fernandes a Daniela Sousu, kteří v ICRC působí, a seznámil se s jejich výzkumnými aktivitami.

Foto: Společné jednání

Foto: Společné jednání

„Bylo mi potěšením navštívit ICRC v Brně a poznat jeho mandát, strukturu i nejreprezentativnější probíhající projekty. Zvláštní zmínku si zaslouží skupina portugalských výzkumníků, kteří se podílejí na nejmodernějších projektech pro ICRC a přispívají tak k zviditelnění Portugalska v této prestižní instituci i v Brně a Jihomoravském kraji. Během našich jednání se otevřely další cesty spolupráce. Nyní přijde čas na realizaci výsledků těchto konstruktivních společných jednání,“ rozloučil se.

Součástí delegace dále byli kancléř Portugalského velvyslanectví v Praze José Luís Silva Riço, ředitelka Portugalského centra v Praze Gilda Machado, doc. Iva Svobodová z Ústavu románských jazyků a literatur Filozofické fakulty MU a Barbora Břenková, asistentka Portugalského velvyslanectví v Praze. Hosté dále pokračovali návštěvou Masarykovy univerzity.

Bylo nám ctí a budeme se těšit na další setkání a spolupráci.

 

Autorka: Marta Vrlová, M.A., MPH, Senior PR Specialist ICRC, marta.vrlova@fnusa.cz.

Kontakt pro média: Ing. Jiří Erlebach, Vedoucí oddělení PR a marketingu, tiskový mluvčí FNUSA, +420 543 182 006, jiri.erlebach@fnusa.cz.

ICRC je společným pracovištěm Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.

Mezinárodní centrum klinického výzkumu (ICRC) zahájilo rok 2023 úspěšně: přivítali jsme na palubě Dr. Adama Williamsona. Renomovaný neurovědec, který právě získal prestižní ERC Consolidator grant, otevírá v ICRC nový výzkumný tým Neuromodulation Technology. Bude zkoumat metody aktivace centrálního a periferního nervového systému s cílem objevit slibné možnosti léčby onemocnění, jakými jsou střevní záněty, epilepsie a neurodegenerativní onemocnění mozku.

Dr. Williamson vysvětluje: „Zaměřuji se na neinvazivní hlubokou mozkovou stimulaci, především u epilepsie. Využíváme elektrody umístěné na kůži, které vysílají elektrický proud. Elektrická pole se spojují v prostoru, v hlubokých oblastech mozku, hluboko pod lebkou, a aktivují neurony, aby tak vyvolaly požadované reakce mozku. Příkladem takové reakce je potlačení patologické epileptické aktivity u pacientů s epilepsií nebo zlepšení paměti zdravých dobrovolníků při řešení kognitivních úloh“

Adam Williamson

Adam Williamson (foto ICRC) 

Kanaďan, který vystudoval teoretickou elektrotechniku v Texasu, získal doktorát na univerzitě v německém Ilmenau. Pracoval ve Švédsku na prestižním Karolinska Institutet a dalších univerzitách. Jeho posledním působištěm před příchodem do Brna byl institut Inserm ve Francii. Z inženýra se postupně stal neurovědcem se schopností aplikovat nové technologie do klinického výzkumu.

Jeho výzkum získal značnou podporu Evropské rady pro výzkum (ERC) v rámci programu EU Horizon Europe. Je příjemcem celkem čtyř grantů ERC (ERC Starting Grant v roce 2016, ERC Proof-of-Concept v roce 2020, ERC Proof-of-Concept v roce 2022 a ERC Consolidator v roce 2023). Poslední dva nyní převádí k realizaci do ICRC, přičemž druhý z nich nese název „Epilepsy Treatment Using Neuromodulation by Non-Invasive Temporal Interference Stimulation“ (EMUNITI). Ve značné konkurenci se zařadil po bok 321 výzkumných pracovníků, kteří v roce 2022 získali ERC Consolidator grant a rozdělili si celkem 657 milionů eur. Grant slibuje pětiletou podporu výzkumu pro tým s názvem „Neuromodulation Technology“, který Dr. Williamson v ICRC buduje. Nyní se zaměřuje na nábor kandidátů doktorského studia, post-doktorandů a techniků.

„Jsem nesmírně ráda, že se nám podařilo získat pro ICRC tak významného zahraničního vědce. Mít držitele grantu ERC je pro nás výsadou i závazkem, abychom jeho týmu zajistili zázemí a podporu. Prestiž pro naši instituci je srovnatelná s michelinskými restauracemi, kde se skvělé gastronomické zážitky a nejlepší šéfkuchaři rovnají špičkovému výzkumu a předním vědcům,“ komentuje úspěšné partnerství prof. Irena Rektorová, přednostka ICRC. Dr. Williamson navazuje: „Personál a podpora ICRC mě každý den ohromují. Prof. Rektorová vytvořila atmosféru, která je dobře organizovaná a mimořádně efektivní pro podporu špičkového klinického výzkumu. Předpokládám, že do Brna v budoucnu přijede mnoho dalších držitelů ERC grantů.“

Nového vědce krátce po jeho příjezdu přivítala také primátorka města Brna Markéta Vaňková na každoroční akci Meet the Mayor pro nové zahraniční talenty z místních institucí a firem. Svůj výzkum bude Williamson provádět ve spolupráci s výzkumnou skupinou doc. Erica Glowackého na CEITEC VUT, výzkumníky z neurovědního programu na CEITEC MU a kolegy z 1. neurologické kliniky, 2. interní kliniky a 1. interní kardio-angiologické kliniky Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Zatím se pomalu zabydluje ve městě a objevuje jeho krásy. „Tatarák je úžasný!“, dodává.

Meet the mayor eventMeet the Mayor, 3. února 2023 (foto MMB)

Autorka: Marta Vrlová, M.A., MPH, Senior PR Specialist ICRC, marta.vrlova@fnusa.cz.

Kontakt pro média: Ing. Jiří Erlebach. Vedoucí oddělení PR a marketingu, tiskový mluvčí FNUSA, +420 543 182 006. jiri.erlebach@fnusa.cz.

ERC a grantové příležitosti

Evropská rada pro výzkum (ERC), zřízená Evropskou unií v roce 2007, je evropská organizace pro financování excelentního výzkumu, která financuje projekty tvůrčích výzkumných pracovníků napříč Evropou. ERC nabízí čtyři základní grantové programy: Starting Grants, Consolidator Grants, Advanced Grants a Synergy Grants. Prostřednictvím dalšího grantového schématu Proof of Concept pomáhá ERC příjemcům grantů překlenout mezeru mezi jejich výzkumem a počátečními fázemi jeho komercializace. ERC je vedena nezávislým řídícím orgánem, vědeckou radou. Od 1. listopadu 2021 je předsedkyní ERC Maria Leptin. Celkový rozpočet ERC na období 2021-2027 činí více než 16 miliard eur, a to v rámci programu Horizon Europe, za který odpovídá evropská komisařka pro inovace, výzkum, kulturu, vzdělávání a mládež Mariya Gabriel. Další informace naleznete na adrese https://erc.europa.eu.

Mezinárodní centrum klinického výzkumu

Jsme moderní centrum vědecké excelence se sídlem v Brně zaměřené na preklinický a klinický výzkum, především v oblastech kardiologie, neurologie a onkologie. Hledáme nové diagnostické a léčebné metody, technologie a léky. Zaváděním našich poznatků do praxe zlepšujeme péči o pacienty a kvalitu jejich života. V červenci 2022 jsme se stali společným pracovištěm Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně (FNUSA) a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (LF MU) v Brně. Rozvíjíme vztahy a spolupráci s dalšími klíčovými hráči, a to jak na mezinárodní úrovni, tak v rámci našeho regionu. Naše aktivity jsou zahrnuty do akčního plánu realizace strategie #brno2050. Pomáháme tak tvořit budoucnost #brnoregionu. Více informací o nás najdete na www.fnusa-icrc.org.

Hroznová struktura v mozku zvaná choroidální plexus se podle nové studie zvětšuje a vykazuje zvýšený výskyt abnormální zánětlivé molekulární signalizace u lidí s Alzheimerovou chorobou. Mezinárodní tým výzkumníků, včetně vědců z Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC) v Brně v České republice, ukazuje, že tyto změny se zdají být extrémnější a znepokojivější než ty pozorované v choroidálním plexu během normálního stárnutí.

Choroidální plexus je síť krevních cév a buněk, která produkuje mozkomíšní mok (CSF) a vytváří bariéru mezi CSF a krví cirkulující v těle. Prostřednictvím produkce mozkomíšního moku pomáhá choroidální plexus udržovat aktivaci imunitního systému mozku.

Choroidální plexus se zvětšuje s věkem a Alzheimerovou chorobou. Jedním z pozoruhodných zjištění studie bylo, že „čím větší je choroidální plexus, tím horší je kognitivní výkon u pacientů s Alzheimerovou chorobou,“ řekl Gorazd B. Stokin, M.D., Ph.D., vedoucí výzkumného týmu Translational Neuroscience and Aging Program v ICRC a hlavní autor studie.

Vědci porovnávali mozkomíšní plexus choroideus u zdravých jedinců a lidí s Alzheimerovou chorobou, stejně jako pacientů s jinými neurologickými onemocněními, jako je akutní lymská borelióza a amyotrofická laterální skleróza nebo ALS. Analyzovali zánětlivou signalizaci v mozkomíšním moku a rovněž změny struktury a objemu v choroidálním plexu v posmrtně analyzovaných vzorcích a u žijících pacientů s využitím magnetické rezonance (MRI).

V návaznosti na studie, které prokazují, že choroidální plexus může být poškozen stárnutím a Alzheimerovou chorobou, se Dr. Stokin a jeho kolegové chtěli hlouběji zaměřit na roli, kterou tato tkáň může hrát při neurozánětu doprovázejícím právě Alzheimerovu chorobu. Výzkumníci našli proteinové abnormality a „neobvyklou signalizaci imunitních molekul v CSF a choroidálním plexu lidí s Alzheimerovou chorobou,“ uvedl další z autorů studie Patrick Pirrotte, Ph.D., ředitel TGen’s Collaborative Center for Translational Mass Spectrometry v Phoenixu v Arizoně (USA).

I když se tyto biologické změny vyskytují také při normálním stárnutí, jsou odlišné od těch, které byly pozorovány u jiných neurologických poruch zkoumaných ve studii. Změny související s věkem a Alzheimerovou chorobou byly nejvýraznější ve věkové skupině 66-75 let, zjistili vědci.

„Změny objemu choroidálního plexu u této skupiny by mohly souviset s rozvojem většího množství zánětlivých buněk,“ řekla Mária Čarná, Ph.D. z ICRC, první autorka článku. „S pomocí testů kognitivní výkonnosti, které jsme provedli u některých pacientů, tým také ukázal, že zvýšený objem choroidálního plexu koreloval s horším kognitivním výkonem.“

Svoje závěry teď vědecký tým publikoval v prestižním časopise Alzheimer’s & Dementia: The Journal of the Alzheimer’s Association. Vědci zároveň upozornili, že je třeba další práce, aby zjistili, zda tyto změny v choroidálním plexu a CSF způsobují Alzheimerovu chorobu, nebo zda odrážejí stav onemocnění.

Článek je k dispozici zde: 

Brain

ICRC je společným pracovištěm Fakultní nemocnice u sv. Anny Brno a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Financování studie pochází z Evropského fondu pro regionální rozvoj (č. CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000868 grant ENOCH); Programu Horizont 2020, rámcového programu pro výzkum a inovace EU na základě grantové smlouvy (č. 857560) a grantu CETOCOEN EXCELLENCE Teaming CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_043/0009632); Cetocoen Plus (CZ.02.1.01/0.0/0.0/15_003/0000469); grantů Ministerstva zdravotnictví ČR (NV 18-04-00346, NV 18-04-00455 a 00064203, NV19-08-00472); grantu INBIO (č. CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_026/0008451); grantu NIH (P30 AGO6242); Barrowovy neurologické nadace a Feinovy nadace; grantu výzkumné infrastruktury RECETOX (LM2018121); Grantové agentury Masarykovy univerzity (č. grantu MUNI/G/1131/2017 GAMU); National Cancer Institute grantu NIH (č. P30CA033572); grantu NIA U01 (U01AG061357); EU nové generace (LX22NPO5107(MEYS)); a grantu Institucionální podpory excelence 2. LF UK (6980382).

Autorka: Marta Vrlová, M.A., MPH, Senior PR Specialist ICRC, marta.vrlova@fnusa.cz.
Kontakt pro média: Ing. Jiří Erlebach, Vedoucí odboru PR a marketingu FNUSA. Tiskový mluvčí. +420 543 182 006. jiri.erlebach@fnusa.cz.

Na konci ledna 2023 se v Ostravě konal 25. ročník mezinárodní konference Colours of Sepsis věnované problematice sepse a intenzivní medicíny u dospělých i dětí. Mezi zahraničními hosty vystoupili např. prof. Dr. Manu Malbrain z Belgie na téma: „Proč potřebujeme zlepšit povědomí o včasné detekci sepse“ a prof. Marcin Osuchowski z Ludwig Boltzmann Institutu experimentální a klinické traumatologie ve Vídni s tématem: “Léčba sepse pomocí fenotypizace: praktický nástroj, nebo zbožné přání?”.

Prezentace

Foto: Dr. Hortová-Kohoutková při prezentaci svého posteru

Mezinárodní centrum klinického výzkumu (ICRC) FNUSA a LF MU v rámci této konference úspěšně reprezentovala Dr. Marcela Hortová-Kohoutková z výzkumného týmu Cellular and Molecular Immunoregulation Mgr. Jana Friče, Ph.D (CMI). Představila poster na téma „Funkční změny monocytů a neutrofilů jako časné markery závažnosti septického šoku“, který zvítězil v hlavní posterové sekci Colours of Sepsis. „V rámci našich projektů se dlouhodobě zaměřujeme na studium sepse a septického šoku, kde imunitní systém hraje zásadní roli v jejich rozvoji i následném průběhu. Zabýváme se funkčními změnami buněk vrozené imunity, především monocytů a neutrofilů. Podařilo se nám prokázat, že pacienti se špatnou prognózou mají silně pozměněné funkce vrozené imunity. Tyto změny jsme schopni detekovat již v době přijetí pacienta na jednotku intenzivní péče. Včasná analýza by v budoucnu mohla pomoci vyselektovat pacienty, kteří nereagují na konvenční léčbu a jsou tedy kandidáty pro personalizovanou léčbu,“ přibližuje obsah prezentovaného výzkumu Dr. Hortová-Kohoutková.

Diplom za 1. místo posterové sekce Colours of Sepsis

Projekt, na kterém se vedle týmu CMI podílel i výzkumný tým Intensive Care ICRC doc. MUDr. Pavla Suka, Ph.D. a kolegové z Anesteziologicko-resuscitační kliniky FNUSA, potvrzuje vynikající propojení mezi klinickou a výzkumnou částí Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Autorka: Mgr. Marcela Hortová-Kohoutková, Ph.D., Senior Postdoctoral Researcher, Cellular and Molecular Immunoregulation ICRC

15. února si každoročně připomínáme Světový den dětské onkologie. Letos v Mezinárodním centru klinického výzkumu (ICRC) chceme upozornit na potřeby vyléčených dětských pacientů, kteří v dospělosti řeší následky své léčby.

Od roku 2016 funguje v prostorách Fakultní nemocnice u sv. Anny (FNUSA) v Brně Dispenzární onkologická ambulance pod taktovkou MUDr. Tomáše Kepáka, Ph.D. Nabízí péči pacientům, kteří prošli v dětském věku onkologickou léčbou. Reaguje tak na rozvoj poznání o dlouhodobých vlivech léčby na pozdější stav imunity, stárnutí buněk, nebo předčasný rozvoj chronických onemocnění. Samotné služby Dispenzární ambulance se nyní v souladu s evropskými trendy posouvají vedle čistě lékařské péče i do psychosociální oblasti. Konkrétně ambulance rozšířila svoje služby o psychologickou péči a nutriční poradenství. Podporujeme tak pacienty i v přijetí odpovědnosti za péči o vlastní zdraví v širším smyslu.

S jakými problémy se pacienti potýkají? Jak se cítí ve vztahu k běžné populaci? A jaké jsou jejich specifické potřeby? Svoje postřehy nám nabídla jedna z nových posil týmu, psycholog Jakub Kozák.

Jakub Kozak

Foto: Mgr. Jakub Kozák

Jak jste se dostal k práci v Dispenzární onkologické ambulanci FNUSA?

Dr. Kepák mě přizval do ambulance jako člena budoucího psychosociálního týmu, který má zmapovat potřeby pacientů i z jiného úhlu pohledu, než dosud bylo zvykem. Podobně směřuje i současný evropský trend. S doktorem Kepákem se známe z Kliniky dětské onkologie ve FN Brno. Pohybuji se dlouhodobě v oblasti dětské psychologie a psychopatologie. Naznali jsme, že by spolupráce mohla být prospěšná, i když se ordinace primárně zaměřuje na dospělé, protože řada témat má u naší kategorie pacientů přesah.

Co je v rámci ambulance vaším úkolem?

Nabízím pacientům screening psychických potřeb. Pokud zachytím problém, který spadá do mé odbornosti, snažím se ho nějak ošetřit. Akutní stavy můžeme krátkodobě řešit přímo u nás. Protože však zatím nemáme kapacitu pro dlouhodobou péči, snažíme se poté pacienty převádět k regionálním odborníkům, co nejblíže jejich místu bydliště. Klienti k nám jezdí ze širokého okruhu z Moravy, někdy i z Čech. Naším cílem je vytvořit síť spolupracujících pracovišť s kolegy z ostatních ambulancí, která poskytne pacientům potřebnou oporu.

Takže v tuto chvíli už jste schopní pacientům nabídnout konkrétní jména lokálních kolegů, kteří by je přebrali do péče.

V některých místech ano, jinde kontakty teprve navazujeme. Tvoření sítě je dlouhodobější proces. Jsou také oblasti, kde je obecně psychologická péče nedostatková, ale snažíme se s tím pracovat.

Nabízíte služby všem pacientům ambulance, nebo záleží na doporučeních lékařů z ambulance?

Snažím se oslovit každého. Pokud se mi s někým nepodaří setkat přímo v ambulanci, například kvůli plánu vyšetření, kterými u nás pacienti prochází, zmíní možnost psychologické konzultace moji kolegové.

S jakou věkovou kategorií pracujete?

Setkávám se s celým spektrem lidí. Máme mladé dospělé pacienty pět let po léčbě, ale i starší, okolo čtyřicítky i padesátky.

S jakými obtížemi pacienti nejčastěji přicházejí?

U mladších pacientů, okolo 25. roku života, často řešíme jejich vstup do dospělosti, možnost osamostatnit se a nastavení pravidel vůči rodičům (rodině). Rodič, jehož dítě bylo v přímém ohrožení života, může následně být hyperprotektivní, tedy přehnaně dítě chránit. Je to přirozený důsledek té léčby, nicméně pro mladého dospělého je důležité se v rámci možností realizovat v životě samostatně, nebýt svázán úzkostlivou péčí rodiče nebo jeho snahou o kontrolu možných rizik.

Další skupinu obtíží představují obavy o budoucnost, otázky plánování rodičovství, často i reprodukční zdraví a samotná možnost vůbec mít děti. Objevuje se strach z opakování onemocnění i obava o onemocnění vlastního dítěte. Často se projevují úzkosti, které mohou vyplývat už z osobnostní výbavy konkrétního jedince a následkem léčby se výrazně zhoršit.

Setkáváte se někdy s opačným spektrem prožitků, tedy např. pozitivně naladěnými pacienty, kteří díky své tíživé zkušenosti dokáží brát život s nadhledem? 

Jsem rád, že to zmiňujete. V naší práci vždy doufáme, že i když dítě zasáhne takto silná zkušenost, nemusí to vždy vést k trvale velkému omezení a trápení, ale může ho to posunout. Když se takový pacient objeví, je to vždycky nádherné setkání. Dr. Kepák často nazývá naše působiště „ambulancí radosti“, když vidíme, že spousta pacientů, kteří prošli náročnou léčbou, dosáhne důležitých životních mezníků, i když o tom v průběhu léčby třeba pochybovali. Jsou i tací, kteří naprosto přehodnotí svůj žebříček hodnot. Týká se to hlavně těch, kteří jsou zasaženi léčbou v době dospívání. Hodně o své situaci přemýšlí, a troufám si říct, že vyjdou často obohaceni.

Jde odlišit traumata a prožitky související s léčbou od jiných? Nebo to ani není žádoucí a přistupujete k problémům svých pacientů komplexně?

Nemůžeme mít vždy jistotu, že ošetřovaný problém je primárně spojený s léčbou, ale snažíme se to rozlišovat. Bereme nicméně jako jakýsi nadstandard pro pacienty s touto nelehkou zkušeností, že mají, pokud o to stojí, příležitost zabývat se svými prožitky. Týká se to jak vzpomínek, tak celkově vlastního vnímání kvality jejich života v aktuálním období. Naším limitem je zatím kapacita. Musíme tedy zvažovat, do jaké míry rozvineme podporu v rámci naší ambulance a kdy navážeme spolupráci se sítí dalších odborníků.

Pracujete i s rodinami pacientů?

Dospělí lidé se nacházejí v různé míře autonomie v kontextu vztahu k rodičům. Naši pacienti v určitém období využívali podpory rodiče v různých rovinách dost intenzivně a přijde čas, kdy by bylo žádoucí toto sepětí postupně uvolňovat. Někdy se daří, že rodič má odstup a dává dítěti přirozeně prostor k nacházení optimální míry autonomie. Jinde se to daří méně a s tím se pak snažíme pracovat. Máme ale i skupinu pacientů, kteří kvůli léčbě mají výraznější zdravotní omezení, například oslabení kognitivních nebo pohybových schopností. Někteří rodiče se natolik obětují, že svůj život trvale podřídí potřebám dítěte, jsou mu k dispozici, pečují o ně nepřetržitě. Řešíme pak model, jak by pacienti mohli existovat i bez většinové přítomnosti rodiče, a měli tak možnost realizace bez rodičovské opory.

A co partnerské vztahy?

To zatím řešíme spíše okrajově. Ale objevují se otázky, do jaké míry je třeba partner informován o minulosti pacienta. Vybavuji si případ, kdy ta informace vůbec nepadla a diskutovali jsme, do jaké míry chce pacient v dané fázi vztahu toho druhého informovat o proběhlé léčbě, jaké jsou jeho obavy a jak se toto téma dá v partnerské komunikaci otevírat.

Jakou psychohygienu svým klientům doporučujete?

Všem nám, bez ohledu na přítomnost závažného onemocnění nebo léčby, prospívá péče o vlastní zdroje. Tedy považuji za důležité myslet v sebepéči na vlastní tělo i duši, a zároveň dělat pro to, abych se cítil dobře, každý den alespoň drobnost. Nevezme to mnoho času a sil, jen to zaměření a vyhrazení nutného minima je moc důležité. Součástí toho je i prevence, usilování o zdravý životní styl. U našich pacientů je navíc mým cílem vždy poukázat na oblast, ve které mohou zažívat prospěšnost, aby se jim dobře žilo a vnímali vlastní hodnotu i při případném hendikepu.

Zmiňoval jste evropský trend komplexní péče o onkologické pacienty. Vybavuji si prof. Kouteckého, zakladatele dětské onkologie v ČR, který mluvil o potřebě vnímat pacienty v celém jejich kontextu, vč. právě psychologické podpory. Myslíte si, že se nám to daří?

Mám velkou inspiraci v paliativní péči, kde je tento trend komplexního přístupu hodně silný. Podobný směr nyní vidím i v našem úsilí v dispenzární ambulanci. Musíme se o to snažit, i když je to někdy spojeno se zažitými postoji jiných odborností k psychologické práci, možná nějakými předsudky. Dílem je to dáno i méně hmatatelným způsobem naší práce. A doufám, že se nám to i daří – to musí posoudit pacienti i kolegové jiných oborů. V naší ambulanci se o to každopádně snažíme.

ochoFoto: Dispenzární onkologická ambulance FNUSA, uprostřed MUDr. Tomáš Kepák, Ph.D.

Jste v České republice jediní s podobnými službami?

Další ambulance funguje ve Fakultní nemocnici Motol v Praze, se kterou spolupracujeme. Právě se tam chystáme na stáž, abychom slaďovali koncepty péče a bavili se i o zahraničních trendech.

Má vaše práce přesah ve formě osvěty k veřejnosti, nebo tvorby doporučených postupů pro odborné společnosti?

S osvětou teprve začínáme. Jsme například v kontaktu s pacientskými organizacemi. Vnímám také důležitost vzdělávání na školách. Víme o pacientech, kteří měli velmi obtížný návrat do školního kolektivu. Je zapotřebí odpovídající přístup pedagoga ke specifickým potřebám dítěte v/po onkologické léčbě, ale klíčová je i práce s kolektivem a začleněním jedince, který prošel náročnou zkušeností – mnohdy ohrožením vlastního života a jeho dlouhodobé kvality.

Která témata jsou podle vás dnes ve společnosti tabu v souvislosti s onkologickou léčbou v dětském věku?

Vidím určitou míru znevýhodnění skupiny vyléčených pacientů. Snažíme se pracovat na tom, aby pro ně byly rovné příležitosti. Řada vyléčených pacientů je po onkologické léčbě reálně zdravá, a přesto bojují s diskriminací. Týká se to například možnosti sjednání hypotéky, pojištění, pracovních příležitostí. Ti lidé chtějí žít plnohodnotný život a mít perspektivu.

Je nějaký příběh, který Vám utkvěl v paměti?

Napadá mě jeden pacient ambulance, který byl léčbou výrazně zasažen ve vlastní soběstačnosti. Pracujeme nyní na tom, aby si rodiče dovolili hledat vhodnou pomoc. Řešíme, jak moc budou dále pečovat oni a do jaké míry využijí podpory sociálních služeb. Důvod, proč se mi vybavuje tento konkrétní případ, je ta palčivost, se kterou rodiče musí v životě zpracovávat velké ztráty. V jednu chvíli vychovávají dítě, u kterého věří, že se o sebe v dospělosti postará. A najednou přijde moment, který tuto relativní jistotu nějakým způsobem bere a oni musejí přeorientovat svůj přístup. Setkávají se navíc s tím, že sociální systém jim nemůže nabídnout dostatečnou podporu. Chceme hledat co nejvyšší míru životního naplnění i u těchto pacientů, rodin. Myslím, že jako společnost bychom v tom měli podniknout víc.

Příběhy, se kterými se setkáváte, musejí často být náročné. Jak si psychické zdraví udržujete vy sám?

Mám určitý návyk, jak s příběhy pracovat, který si hlídám v rámci profesionálních hranic. Ale chci také zmínit svoji rodinu, která je pro mě velkou oporou. Považuji to za velký dar, řekl bych „životní bonus“, že moje žena i děti se mnou nesou právě tuto službu lidem s náročnými životními osudy. Určitě se tím mění nejen můj náhled na život a svět, sdílí to se mnou celá moje rodina. Zároveň bych se neobešel bez svých osobních zdrojů, kterými pro mě jsou hudba, tvořivý proces obecně a taky sport.

Jak mohou klienti vaši pomoc vyhledat? Pokud bychom závěrem chtěli touto cestou nabídnout pomocnou ruku těm, kteří váhají, nebo neznají možnosti následné péče?

Pracujeme na tom, abychom naše služby dobře komunikovali navenek. V rámci procesu ukončování léčby pacienti dostávají informaci, kde mohou být dál ve sledování. Dále máme vlastní prostor na webových stránkách FNUSA a spolupracujeme s pacientskými spolky. Pokud pacienti cítí potřebu a zatím nejsou v systému dispenzárního sledování, mohu to jednoznačně doporučit. V nadsázce to přirovnáváme k STK auta – nabízíme kontrolu celkového zdravotního stavu, za mne speciálně psychické kondice. Určitě budeme rádi, když toho budou pacienti využívat.

Děkuji za rozhovor.

 

Bližší informace a kontakty pro objednání do Dispenzární onkologické ordinace najdete na stránkách: https://www.fnusa.cz/pro-pacienty-a-navstevy/pracoviste/dispenzarni-onkologicka-ambulance/

Aktivity ordinace byly součástí evropského projektu PanCareLIFE, který si dal za úkol zvyšovat kvalitu života dětí a mladých pacientů vyléčených z nádorového onemocnění po celý jejich život. Ten nyní pokračuje navazujícím projektem PanCareFollowUp podpořeným z programu Horizont 2020 Evropské unie (grant. č. 824982).

EU flag

Jako malá chtěla být lékařkou, dnes zkoumá vlastnosti imunitního systému. V ICRC působí ve výzkumném týmu Buněčné a molekulární imunoregulace Dr. Jana Friče. V prosinci 2022 získala ocenění prorektorky MU za excelentní výsledky v doktorském studiu, zároveň sama vede pregraduální studentky, řídí projekty a organizuje aktivity v rámci Skupiny mladých imunologů při České imunologické společnosti. Nyní Petra Lázničková stojí před novým „projektem“, skloubit vědeckou kariéru s mateřstvím. Jak sama říká, je to o nastavení okolí a podmínek, ve kterých se pohybujeme. U příležitostí Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě, který každoročně připadá na 11. února, jsme Petru požádali o sdílení své zkušenosti.

Petra Laznickova

Foto: Petra Lázničková

Biochemie jako prostor pro hledání souvislostí

Kudy vedla Vaše cesta ke vědě?

Jako malá jsem chtěla být lékařkou, ale nakonec mě zlákala biochemie. Zjistila jsem totiž, že se nerada učím věci zpaměti. Raději se snažím pochopit principy a hledám souvislosti. Do Brna jsem přišla z Podkrkonoší, v tu dobu tu už studoval můj bratr, a také se mi město zalíbilo svojí atmosférou. Bakalářský i magisterský program biochemie jsem vystudovala na Masarykově univerzitě, a pak mě čekalo rozhodování, co dál. Zvažovala jsem, jestli mám všechny vlastnosti, které jsou potřeba pro absolvování doktorského studia.

 Jak jste tehdy svoje šance vyhodnotila?

Klíčové je analyticky myslet. Existuje celá řada vědeckých časopisů a když hledáte konkrétní věc, musíte být schopná z toho množství informací vybrat, co je pro Vás relevantní, a zda je možné Vaši hypotézu metodicky ověřit. Rozhodla jsem se tedy nejprve pro stáž v rámci programu Erasmus+ Traineeship for recent graduates, abych si vyzkoušela všechny aspekty každodenní vědecké práce. Dostala jsem se do skupiny profesora Kamila Krance v Centru regenerativní medicíny ve skotském Edinburghu. Jeho zaměření na hematologii vhodně navazovalo na moje zkušenosti ze studia neutrofilů, což je jeden z typů bílých krvinek zajišťující přirozenou imunitu. Celkem jsem na stáži ve Skotsku strávila 8 měsíců a zjistila jsem, že mě ten proces baví – navrhnout experiment, provést ho, následně zhodnotit a najít kontext v literatuře. Už před návratem ze Skotska jsem se setkala s Dr. Fričem, se kterým jsem se dohodla na realizaci doktorátu v rámci jeho týmu.

Čím konkrétně se zabýváte?

Díváme se na imunitní systém, jeho funkce a signalizaci z hlediska patologií, tedy specifických poruch. V rámci doktorandského studia jsem řešila, jaký profil imunitního sytému mají děti a adolescenti, kteří úspěšně absolvovali léčbu neuroblastomu, což je typický nádor raného dětského věku, vycházející z buněk nervové tkáně. Klíčová byla pro nás spolupráce s MUDr. Tomášem Kepákem, který se problematice pozdních následků onkologické léčby v dětské věku věnuje dlouhodobě.

Co jste zjistila?

Je řada článků o studiu imunitních buněk u přeživších leukémie. Toto onemocnění je častější než třeba právě neuroblastom, a tedy skupiny pacientů pro výzkum jsou širší. U dětských leukemických pacientů bylo prokázáno, že si nesou nějaké poškození imunity celý život. Projevují se u nich předčasně poruchy, které jsou jinak běžné až v seniorském věku, jako potíže se srdcem a dýcháním nebo časté infekce. My jsme našli prostor pro náš výzkum u pacientů s neuroblastomy, což jsou solidní nádory s pevnými ložisky, kde podobné vlastnosti imunity dosud tak prozkoumané nebyly. Překvapivě jsme zjistili, že ačkoliv imunita u těchto pacientů vykazuje známky stárnutí časně po léčbě, cca do 4 let po terapii, později se vlastnosti buněk vracejí do normálních hodnot. To dává naději na stejné vyhlídky pro vyléčené pacienty. Otázkou nicméně je, jestli by se jiné problémy neukázaly později, např. u generace třicátníků. Náš výzkum bychom tedy chtěli rozšířit o další věkové skupiny.

Perný den výzkumnice

Jak vypadá Váš typický den?

Na doktorském studiu jsem si sama plánovala experimenty, postupně se věnovala jejich součástem a konzultovala postup se svým vedoucím. Teď už působím jako post-doc a svůj den tedy typicky začínám řešením e-mailů. Následně se věnuji vlastním experimentům nebo s kolegyní techničkou řeším průběh dílčích experimentů, které pro daný projekt provádí. Jelikož vedu i studentky ICRC akademie, jednu bakalářskou práci a jsem konzultantkou začínajícího doktoranda, mám vyhrazený čas i pro jejich experimenty a otázky. Společně pak v týmu zpracováváme výsledky našich experimentů a připravujeme podklady pro jejich zveřejnění ve vědeckých časopisech. Bohužel nemáme takové kapacity, abychom byli schopni zpracovávat vzorky tisícovek pacientů. Zato se ale snažíme jít více do hloubky a testovat funkce buněk, aby náš výzkum měl specifický záměr a výpovědní hodnotu.

Vedle své výzkumné činnosti jste aktivní i v rámci České imunologické společnosti, co konkrétně to obnáší?

Skupinu mladých imunologů jsem v červnu 2021 pomáhala založit. Tvořili jsme sami vše od nuly, tedy název, logo i související administrativu. Pro (nejen) mladé výzkumníky z oboru pořádáme odborné přednášky, workshopy a online semináře. Věnujeme se ale i neformálnějším tématům, jako work-life balance nebo zkušenostem ze zahraničních stáží. Samotnou mě překvapilo, jaké mají naše aktivity ohlas. Zároveň je to pro mě velká zkušenost. Neuměla jsem si představit, kolik času zabere třeba uspořádat přednášku, sehnat výzkumníky, kteří by měli velký dosah a oslovili publikum, udělat a rozposlat pozvánky nebo sehnat sponzory. Je to opravdu různorodá činnost.

Cena prorektorkyFoto: Prorektorka MU Šárka Pospíšilová udělila v prosinci 2022 cenu za excelentní výsledky v doktorském studiu na MU 33 absolventům a jejich školitelům, mezi nimi i Dr. Janu Fričovi a Petře Lázničkové

Zmiňovala jste work-life balance – jak to máte s volným časem Vy? Jak trávíte chvíle mimo laboratoř?

Snažím se nežít jen vědou, i proto, že pokud by se vyskytla nějaká překážka a člověk neměl kompenzaci jinou činností, zbořilo by mu to celý svět. Pomáhá mi v tom i manžel, který mi připomíná, že je čas na odpočinek. Ráda chodím po horách, do přírody a věnuji se sportu. Jezdím na kole, lyžích i běžkách, podle sezóny.

Jak Vás ovlivnil Covid-19?    

Imunitní systém byl díky éře covidu předmětem řady popularizačních aktivit. Díky tomu se, myslím, zlepšilo povědomí o tom, co je imunita. Z počátku jsem ale měla obavy, asi jako každý. Bylo to něco neznámého. Navíc se šířila řada spekulací. Moje okolí se mě ptalo na moje odborné názory a doporučení, což nebylo snadné. Nechtěla jsem se pouštět do analýz nepodložených domněnek.

Co se týče výzkumu, podařilo se mi zapojit se do řady projektů. Nejaktuálněji v rámci Národního plánu obnovy (programu Exceles) budeme srovnávat imunitní systém u pacientů po covidu, kteří se vrátili do normálního života, a těch, u kterých se vyvinul post-covidový syndrom. Z tohoto hlediska tedy vnímám koronavirus jako příležitost přispět k výzkumu. Navíc v začátcích pandemie proudila z ohnisek nákazy řada publikací, které se objevily i v prestižních vědeckých časopisech, protože potřebovaly získat potřebný dosah. Teď se ale ukazuje, že ne všechny publikované závěry splňovaly požadavky na kvalitu výzkumu a bude opět na nás, vědcích, abychom tento stav napravili a zjistili, co všechno je relevantní.

Ženám ve vědě nepřeje nastavení vzdělávacího systému

Jak se cítíte jako žena ve vědě?  

V tomto ohledu hodně záleží na tom, s kým se setkáte. Já okolo sebe vnímám spíše podporu. Naopak mi přijde, že na úrovni mladších vědkyň je teď žen spousta. Jiná věc je, že s postupem kariéry ubývají, protože chtějí mít rodinu a ten čas věnovaný práci musí trochu korigovat.

Sama teď stojíte před podobným milníkem ve svojí kariéře, protože brzy čekáte miminko. Co by pomohlo snadnějšímu pokračování Vaší vědecké činnosti?

Mám to štěstí, že Dr. Frič tento posun v životě chápe a považuje za přirozený. Jsme domluveni na konkrétním postupu tak, aby to nebylo na úkor času stráveného s rodinou. Po úvodním „offline“ období, kdy se budu plně věnovat dítěti, mám možnost částečného úvazku nebo práce z domova. Ostatně i moje kolegyně takto strávila posledních skoro 5 let a rozhodně to neznamenalo její vyřazení z výzkumu. Zároveň cítím závazek vůči studentům, které vedu, tedy budu se věnovat i jim, aby mohli svoje výsledky prezentovat v rámci svého studia.

Podle dat Národního kontaktního centra – gender a věda z roku 2022 je v ČR podíl žen ve vědě 27 % a zastoupení se snižuje s každým stupněm studia i úrovně vědecké funkce. Jaká jsou úskalí kariéry ve vědě související s genderem?  

Česká vědecká společnost je nastavená tak, že po doktorátu by člověk měl získávat zkušenosti v zahraničí jako post-doc. Toto může být prospěšné z hlediska zkušeností, ale časově se to potkává s obdobím, kdy např. moje vrstevnice už zakládají rodiny. Pokud to mohu srovnat s Británií, zde mají mnohem větší volnost absolvovat rychleji jednotlivé vzdělávací úseky. Například pregraduál namísto modelu 3+2 spojit do čtyř let bakalářského studia a pak rovnou pokračovat doktorátem, který může trvat jen 3 roky. Tím se otevře možnost ještě získat další zahraniční zkušenosti včas. U nás je jednou z možností absolvovat v zahraničí už doktorát a následně se vrátit. Započítá se tím doba strávená v zahraničí a můžete se pak například ucházet o některé granty, u kterých je tato zkušenost podmínkou.

Jak moc je vědecký svět konkurenčním prostředím?

Hodně. Aby se člověk udržel ve vědě, je potřeba, aby se v určité chvíli osamostatnil a z post-doktorského výzkumníka se posunul do pozice juniorního vedoucího týmu. Pro tento posun musíte najít svoje vědecké pole působnosti a vlastní zdroj financování.

To působí jako hodně nestabilní prostředí, jak se v něm cítíte?

Máte pravdu, je to hodně nestabilní prostředí. Až v pozdějším stupni mohou vědci na některých institucích získat permanentní pozice, což už zaručuje jistou stabilitu, kdy si instituce vědce drží, i když někdy jen na zkrácený úvazek. Vnímám to tak, že bez grantů bychom nebyli. Sama se tedy aktivně podílím na psaní grantů už od doktorského studia, abych pomohla našemu výzkumu.

Různorodost a pozitivní vzory člověka v kariéře posouvají dál

Jaký je poměr žen a mužů ve Vašem týmu?

Trochu vzdorujeme statistikám, protože máme jen tři muže a sedm žen. Zároveň vnímám zastoupení různých zkušeností, druhů smýšlení, schopností i zálib, což nás posouvá dál. Sama jsem vedla 4 studentky – 3 v rámci ICRC akademie a jednu teď na bakalářském studiu. Vybavuji si, že když nám chodily životopisy z ICRC akademie, tak většina byly ženy. Takže je vidět, že ženy v sobě tu energii mají, ne u všech ale bohužel vydrží dlouhodobě.

Tým

Foto: Výzkumný tým Buněčné a molekulární imunoregulace

Ovlivňují výsledky Vašeho výzkumu nějak Váš životní styl?

U imunologie se hodně skloňuje vliv životní stylu na stárnutí organismu nebo imunitního systému, ať už se jedná o stravovací návyky, kouření, konzumaci alkoholu nebo fyzickou aktivitu. Já sem byla aktivní od mala, tedy spíše se utvrzuji v tom, že směr, kterým mě vedli moji rodiče, je ten správný.

Podléháte módním trendům? Stíháte je sledovat?

Módní trendy moc nesleduji, ale často řeším praktické problémy. Jsem docela vysoká, takže je pro mě těžké sehnat například šaty odpovídající délky. To mě přivedlo k slow-fashion, kde vidím, že je materiál kvalitní, šije to např. maminka na mateřské dovolené, nebo zavedené tuzemské značky. Nepotřebuji si kupovat spoustu věcí, ale raději investuji do menšího množství kvalitních kousků.

Jaké jsou Vaše budoucí plány?

Chtěla bych u vědy zůstat co nejdéle. Spousta kolegů a kolegyň po post-docu odchází do firem. Mě to do komerční sféry nikdy moc netáhlo. Na své cestě se pomalu vyvíjím. Nejdřív jsem si nebyla jistá, zda jít na doktorát, ten jsem úspěšně absolvovala. Pak jsem si nebyla jistá, jestli zvládnu jako post-doc vést lidi, a teď vidím, že to jde. Možná je to i o budování sebedůvěry. Po osobní i profesní stránce mám pozitivní ohlasy na spolupráci od svých studentek i kolegyň a kolegů, což mě těší.

Cítíte podporu v dalším rozvoji?

Během doktorátu měl se mnou můj vedoucí pravidelné schůzky, kde jsme řešili aktuální problémy související s výzkumem. Tyto schůzky vždycky uzavíral tak optimisticky, že tím člověka úplně nakazil. I když pak konkrétní věc nedopadla tak, jak jsme si představovali, zůstala mi ta motivace a myšlenka, že z každého problému se nemusím hroutit. To si tedy odnáším z naší spolupráce. Dále jsem se například účastnila několikadenního leadership kurzu v rámci ICRC, takže i tyhle možnosti tu mám.

Co byste vzkázala mladým dívkám a ženám uvažujícím o dráze vědkyně?  

Pokud žena cítí, že by ji věda mohla naplňovat, vždycky lze najít cestu. Stačí najít ty správné mentory, kteří by ji podporovali. Mohou to být muži či ženy, důležité jsou spíše jejich kvality. Obdivuji lidi, kteří dělají svoji práci dobře, bez ohledu na pohlaví.

Děkuji za rozhovor.

 

Genderová rovnost a diverzita jsou pro nás v ICRC jedny ze zásadních hodnot. Od roku 2021 jsme nositelem ocenění „HR Excellence in Research“ a od roku 2022 implementujeme Plán genderové rovnosti. Díky tomu se nám postupně daří nastavovat rovné příležitosti mezi zaměstnanci/zaměstnankyněmi, aby měli možnost maximálně využít svůj talent, schopnosti a odbornost ve vědě a výzkumu. 

Zaměřujeme se hned na několik klíčových tematických oblastí – Institucionální zabezpečení politiky genderové rovnosti, Personální politiku, Platovou politiku, Slaďování osobního a pracovního života, Kulturu organizace a vztahy na pracovišti. Běžně například nabízíme zkrácené pracovní úvazky a hlásíme se k principům transparentnosti a férovosti v odměňování žen a mužů. Jsme mezi prvními zaměstnavateli, kteří prošli analýzou rovného odměňování nástrojem LOGIB a současně jsme úplně prvním zástupcem z řad nemocnic v ČR.

Zaměstnáváme ženy na vědeckých i administrativních pozicích. Není tajemstvím, že i naší přednostkou je žena, prof. Irena Rektorová. Z celkového počtu 406 zaměstnanců/zaměstnankyň představují 55 % ženy. Konkrétně výzkumnic máme v poměru k výzkumníkům 40 %. Další kolegyně působí na pozicích vědecké podpory, jako jsou např. koordinátorky klinických studií, datové analytičky nebo laboratorních techničky.

Více informací najdete na: https://www.fnusa-icrc.org/cs/kariera/rovne-prilezitosti/