57 % pracovníků našich výzkumných týmů tvoří ženy. Připojujeme se k MDŽDV a představujeme příběhy našich úspěšných vědkyň

Podle nejnovějších dat Českého statistického úřadu je u nás ve vědě 2x méně žen než mužů. Jde o jeden z nejhorších výsledků v rámci celé Evropské unie. Pokud se podíváme na zastoupení žen podle oborů, pouze 15 % žen působí v technických vědách a 25 % v přírodních vědách. O něco lépe na tom jsou lékařské vědy, tady podíl ženských výzkumnic dosahuje 48 %.

Pozitivní však může být, že Mezinárodnímu centru klinického výzkumu (ICRC) se daří tyto statistiky zvyšovat. U nás je totiž podíl žen ve výzkumných týmech 57 %, můžeme tak s hrdostí říct, že u nás ženy-vědkyně rozhodně nejsou v menšinové pozici.

Mezinárodní den žen a dívek ve vědě připadá na 11. února a my v ICRC se připojujeme k oslavám, stejně tak jako stovky dalších institucí po celém světě. MDŽDV před devíti lety vyhlásilo Valné shromáždění OSN, aby upozornilo na nerovné zastoupení žen a dívek ve výzkumných oborech, počty vědeckých pracovnic jsou totiž celosvětově velmi nízké.

Téma letošního ročníku vyhlášené Spojenými národy zní Women and Girls in Science Leadership, a New Era for Sustainability – Think Science… Think Peace. A my můžeme hrdě říct, že pro nás na ICRC nejsou dívky a ženy ve vedení zdaleka žádnou novinkou a do budoucna snad bude jejich zastoupení v řídicích pozicích jen posilovat. Procentuálně podíl žen ve vedoucích výzkumných pozicích na ICRC podílu žen ve výzkumných pozicích obecně neodpovídá.

Women and Girls in Science Leadership? Pro ICRC nic nového, už dva roky má šéfku

Přednostkou Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC) je od roku 2022 mezinárodně uznávaná neuroložka Irena Rektorová, která vede i svou vlastní výzkumnou skupinu Aplikované neurovědy na CEITEC MU, stojí také v čele II. výzkumného pilíře Národního ústavu pro neurologický výzkum (NINR), ve kterém se zabývá výzkumem nejčastějších typů demence, tedy Alzheimerovou chorobou nebo demencí s Lewyho tělísky, mezi které patří i Parkinsonova nemoc.

ICRC má jako instituce přes 400 zaměstnanců, stát v čele této instituce není jednoduché. Že by to ale měly ženy ve výzkumných oborech těžší, si profesorka Rektorová nemyslí. „Nikdy jsem sama coby neurovědkyně nepocítila jako nevýhodu, že jsem žena. Ve své výzkumné skupině v CEITEC MU mám asi víc žen než mužů, ale to bude spíš náhoda, mám zájem o jakéhokoliv talentovaného neurovědce nebo neurovědkyni se zájmem a motivací,“ říká.

„Překážky, se kterými jsem se v pozici přednostky ICRC musela vypořádat, s genderovou problematikou nesouvisely. Určitě jsem si ale všechno, co se v mé vedoucí pozici podařilo, dost „vydřela“, lehce nešlo nic,“ dodává.

Není však jedinou ženou na vedoucí pozici v ICRC. Centrum pro klinické studie vede Lucie Tesárková, v čele týmu Cell and Tissue Engineering stojí docentka Irena Koutná. Zabývá se buněčnou terapií, jedním z nejprogresivnějších léčebných přístupů současné medicíny. Tým Biostatistiky vede Petra Kovačovicová. „Nejtěžší byly první měsíce na pozici vedoucí. Předchozí šéf, doktor Michal Šitina, byl skvělý vedoucí a podařilo se mu zlepšit služby a zviditelnit naše oddělení v nemocnici. Měla jsem obavy, jestli v tom dokážu pokračovat. Ale myslím, že zatím se mi to daří,“ říká ke své vedoucí pozici Petra.

ICRC je prostředí rovných příležitostí, shodují se vědkyně

ICRC je však prostředí rovných příležitostí, shodují se vědkyně. „V akademickém prostředí ICRC se cítím velmi dobře, moc si užívám, že je moje práce dynamická a každý den dělám něco jiného.
Na mě osobně asi tato gendreová témata moc nedopadají – kolem sebe mám spoustu žen i mužů na všech možných pozicích, a tak nevnímám, že by něco bylo v nepořádku,“ říká Hanka Duľová, Lab Managerka v týmu Buněčné a molekulární imunoregulace.

Překážky související s genderem nepociťuje na své pozici ani koordinátorka mezinárodního projektu BEATsep Marcela Hortová-Kohoutková. „Ve většině Evropy jsou ženy i muži ve vědě vnímáni na úplně stejné úrovni. Mnohem důležitější je, co umí. Náš mezinárodní projekt BEATsep je výsledkem optimální kombinace náhledů a přístupů k řešení od obou pohlaví. Na vědecké koordinaci projektu se podílíme s Honzou Fričem dva a moc mě baví, jak se naše pohledy na problematiku vzájemně doplňují,“ říká.

Vzájemný respekt? To není o genderu, ale o lidskosti

Respekt je podle přednostky ICRC Ireny Rektorové otázkou spíše osobnosti člověka a jeho schopností komunikace. „Je to o empatii, kompetencích, sebevědomí, zkušenostech a jistě mnoha dalších vlastnostech. A tak někdo respekt má docela přirozeně a jiný nemá nebo se ho domáhá různými prostředky, ale to nefunguje dobře,“ myslí si.

Stejného názoru je i lab managerka Hanka Duľová. „Já asi nejsem vybavená nějakou dominantní povahou – jsem spíše kolegiální typ člověka, takže se snažím každému pomoci, jak nejlépe umím. Lidé si toho doufám váží a pak naopak zase poslechnou oni mě, když potřebuji, aby se v laboratoři dodržovala nová pravidla. Hlavně se snažím vše do detailu vysvětlovat, aby všichni pochopili, že jsme na jedné lodi a není třeba bojovat – ani s pravidly, ani se mnou,“ říká Hanka.

Největší překážka pro výzkumnice? Přeskočit z rozjetého vlaku vědy do role mámy

„Já osobně bych neřekla, že to ženy mají ve výzkumných oborech vyloženě těžší. Co ale vnímám jako „potíž“ je odchod žen z aktivní vědy v čase zakládání rodin – v tom jsme totiž historicky a samozřejmě biologicky víc namočené než muži. Je to tak dané a asi správně. Jen pak někdy vidím kamarádky doktorky, jak jsou na mateřských trochu smutné, že vypadly z té rozjeté vědy. Ale nikdy toho nelitují – zdokonalují se přeci v jiných, životně důležitých oborech,“ myslí si lab manažerka Hanka Duľová.

„A dá se to dělat i jinak – mám kolem sebe kolegyně, které zvládají bravurně děti i vědu najednou, a naši kamarádi dokonce mají v plánu se po roce na mateřské vyměnit. Tak napjatě sleduji, jak jim to půjde a držím palce,“ dodává.

Stejně tak vidí skloubení mateřství a kariéru vědkyně i Mariane De Araújo e Silva, která do ICRC přišla z Brazílie. Působí jako doktorandka v týmu Neuromodulační technologie. „Balancovat mezi rolí vědkyně a rolí mámy občas není jednoduché. Pro mě osobně v tomhle hraje klíčovou roli můj manžel, který upozadil svoji kariéru a podporuje mě v tom, abych mohla jít za svým snem. Rozumí obtížím, kterým ženy čelí, když se po narození dětí vrací do práce. V mé kultuře mateřství často pro ženu znamená okamžitý konec vědecké kariéry. Navzdory všem snahám o změnu, tohle je stále pro spoustu Brazilek tvrdou realitou,“ říká.

Mariane je podle svých slov vděčná za podporu, které se jí u nás na ICRC dostává. „I ženy umí ve vědě vyniknout. Po celou historii ženy jako Marie Curie, Ada Lovelace a Katherine Johnson sehrály klíčovou roli v průlomových objevech, které formovaly lidstvo. Často pracují ještě tvrději než muži, aby se vyhnuly předsudkům souvisejících s genderem. Ženy patří do vědy stejně jako do kteréhokoliv jiného oboru.“ A my nemůžeme jinak než souhlasit!

Martina Jelínková
martina.jelinkova@fnusa.cz