Mohli být doma, ale pomáhali v nemocnici… Děkujeme!

Uplynulé týdny přinesly v souvislosti s pandemickou situací a nouzovým stavem mnoho událostí, které asi nikdy nikdo nezapomene. Ať už ty vážnější, jako strach z neznámého a nejistota z budoucnosti anebo ty ostatní, jako nedostupnost materiálu pro šití roušek, sladění pracovních povinností a domácí výuky či starosti zvláště dámské části populace s účesem.

Rádi bychom však, aby se nezapomnělo ještě na jednu důležitou věc, a to na dobrovolné aktivity desítek zaměstnanců a studentů v době, kdy mohli být doma s rodinami.

Už během prvního dne nouzového stavu se musely vyřešit triáže (proces určování priority ošetření pacientů na základě závažnosti jejich stavu. Používá se, pokud zdroje nestačí na okamžité ošetření všech; ovlivňuje pořadí a prioritu nouzového ošetření, odsunu nebo místa určení pacienta). „Bylo jasné, že výzkumné aktivity budou touto situací utlumeny a například klinické studie byly rázem bez pacientů. Proto jsem nabídla pomoc výzkumných sester našeho centra na triáže,“ řekla Libuše Martináková, vrchní sestra FNUSA-ICRC.

Díky této aktivitě padla starost o personální obsazení a služby na COVID Triage týmech právě na Libuši Martinákovou. A u vchodů se nestřídaly jen sestry z ICRC, děkujeme také sestřičkám z Kliniky tělovýchovného lékařství a rehabilitace, Stomatologické kliniky, Oddělení nemocí očních a optometrie, II. chirurgické kliniky a Kliniky pracovního lékařství. „A nesmíme zapomenout také na další kliniky, které posílaly své sestry na služby do nově vzniklého pracoviště COVID-izolace,“ zdůraznila Martináková.

Zdravotníci byli po dobu pandemie nazýváni první linií, takže – pokud budeme dodržovat vojenskou terminologii – ostraha, vrátní a recepční byly předsunuté hlídky. I jim patří náš dík, nebyla to vůbec jednoduchá situace, která zahrála na nervy nejen návštěvníkům, ale i zaměstnancům, kteří nemohli vstupovat do areálu nemocnice místy dříve běžně používanými. Věříme, že i za cenu malého nepohodlí byla restriktivní opatření pochopena a pokud nastane nějaké příště, tak příště to bude probíhat ještě lépe.

Také ostraze vypomáhali v první fázi, kdy bylo otevřeno více vchodů pro zaměstnance, dobrovolníci, zejména studenti; medici a medičky. „Je důležité říci, že vše jsme se učili doslova za pochodu. V této situaci nikdo z nás doposud nebyl. Setkali jsme se např. s problémy hledání vhodných prostor k převlékání sester sloužících na triážích, stejně tak, jako oddělení čistých a potenciálně kontaminovaných míst v těchto prostorách. Díky perfektní spolupráci s týmy náměstkyně Zvěřinové a náměstka Voráče jsme je dokázali rychle vyřešit,“ dodala Martináková.

Během nouzového stavu se nemocnici ozvalo bezpočet firem i osob s nabídkou pomoci. Kromě finanční a hmotné, kterou měl na starosti Michal Možíšek, bychom vyzdvihli jeden fenomén – a to roušky. „Dostali jsme tisíce roušek, někdy po pěti kusech, někdy po stovkách,“ řekla Jana Jarešová, koordinátorka projektu Kardiovize 2030 a koordinátorka dobrovolnického programu FNUSA-ICRC. Roušky samozřejmě nemohli používat lékaři při zákrocích, ale byly vítanou pomocí při cestě do práce a z práce či pro ostatní zaměstnance nemocnice. To potvrzují i čísla. „Zaměstnancům jsme rozdali přesně 6 417 roušek, další stovky jsme poslali institucím, které je potřebovaly také, například Diecézní charitě v Brně a Olomouci, Domovu seniorů v Kohoutovicích a část jsme poslali i do zahraničí,“ dodala Jarešová.

Fyzickou distribuci všech těchto darů pak měl na starosti tým bezmála třiceti dobrovolníků z řad studentů Masarykovy univerzity. Další desítka studentů pedagogické fakulty MU pomáhala s hlídáním dětí zaměstnanců nemocnice a k dispozici byli také na administrativní činnosti.

Během jediného víkendu vznikl dobrovolnický web, kde se objevily všechny důležité informace.

S díky bychom mohli pokračovat i dále. Pevně věříme, že se tato situace už nebude opakovat. Nicméně pokud k tomu dojde, tak si troufám napsat, že ji díky již získaným zkušenostem, ale také díky obětavosti a entuziasmu opět zvládneme.