Do projektu V4 HOBIT: Záchrana životů ve V4 pomocí zdravotnického vzdělávání na školách, se zapojilo Česko, Slovensko, Polsko i Maďarsko. E-learningovými kurzy na téměř 30 zapojených základních školách se žáci naučili rozpoznat příznaky mozkové mrtvice a srdečního infarktu a jak rychle pomoci těm, které toto onemocnění postihne. Díky projektu se podařilo rozšířit úspěšný edukační program do zahraničí.

Program HOBIT funguje na českých školách už od roku 2014. Pro učitele a žáky z dalších tří zemí Visegradské čtyřky jde ale o novinku. „Z vysoké účasti slovenských žáků, kteří se do tohoto mezinárodního vzdělávacího projektu zapojili, máme radost. Rozpoznat příznaky cévní mozkové příhody a srdečního infarktu a vědět, co v tu chvíli dělat, se na Slovensku naučilo téměř 750 žáků,“ okomentovala projekt Ľubica Fidesová z agentury GrapePR. Právě Slovensko je zároveň zemí s nejvyšším počtem dětských účastníků projektu V4 HOBIT.

Na Slovensku se zapojilo nejvíce škol z Košic, nechyběly ale ani školy z Bratislavy, Považské Bystrice anebo Trstené. V Polsku se zapojilo nejvíce škol z Krakowa, v Maďarsku pak byla základna zapojených měst širší (např. Szeged, Nyírbátor, Zalaegerszeg nebo Szigetszentmiklós).

HOBIT vzdělává pomocí simulačních scének

E-learning vzdělávacího programu HOBIT se skládá ze tří částí. Nejprve žáci projdou krátkou sekcí několika testových otázek, která zjišťuje, kolik toho už o mrtvici a infarktu ví. Poté se podívají na edukační video a na závěr se zopakuje test tak, aby bylo ověřitelné, kolik si z programu odnesli nových vědomostí. „Dětem se projekt velmi líbil. Zaujalo je video a naučili se, jak mají reagovat v kritických a život ohrožujících situacích,“ zhodnotila testování učitelka biologie Jana Gajková.

Zhruba 1 700 žáků ze zemí V4 absolvovalo ve školním roce 2021/2022 první část vzdělávacího programu HOBIT. V následujících týdnech projdou žáci e-learningem a testy ještě jednou. Díky tomu budou moci výzkumní pracovníci Cerebrovaskulárního výzkumného programu Mezinárodního centra klinického výzkumu při Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně vyhodnotit efektivitu mezinárodní vzdělávací platformy HOBIT. „Pro nás realizace projektu znamenala také získání dat o tom, jak je mladá generace schopna onemocnění rozpoznat a reagovat a také, jak moc náš program přispívá ke zvýšení znalostí dětí,“ uvedla Koordinátorka programu HOBIT Renata Hejnová.

V každé ze zapojených zemí se znalost žáků o vybraných onemocněních po absolvování celého testování navýšila. K největšímu posunu došlo na Slovensku, kde z průměrných 44,8 % (úspěšnost žáků u prvního testu) vystoupala čísla na 59,5 % (úspěšnost žáků v závěrečném testu). Nejmenší rozdíl mezi prvním a druhým testováním byl v Polsku. Zatímco prvním testem prošli polští žáci s průměrnou úspěšností 53,5 %, ve druhém testu dosáhli na výsledek 57 %.

Někteří učitelé ale už mají jasno v tom, že vzdělávací program HOBIT smysl má. „Tyto nemoci (pozn. cévní mozková příhoda a infarkt) jsou součástí našeho každodenního života. Kdykoli se můžeme s těmito onemocněními setkat. Žáci tento program přijímají s nadšením, že se dozví něco, co opravdu mohou využít ve svém životě. V krizových situacích nejsou tak bezradní,“ uvedla učitelka Gabriela Milsimerová.

Projekt V4 HOBIT byl spuštěn v březnu 2021. Jeho hlavním koordinátorem je Cerebrovaskulární tým z Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Partnery projektu jsou Semmelweis University, Jagiellonian University a Univerzitná nemocnica L. Pasteura.

Implementaci vzdělávacího programu do škol se na Slovensku věnovala agentura GrapePR, v Polsku Agencja Pretty Good a v Maďarsku Diamond Agency. V rámci České republiky byly osloveny školy, které byly do programu HOBIT již zapojeny v předchozích letech.

The project is co-financed by the Governments of Czechia, Hungary, Poland and Slovakia through Visegrad Grants from International Visegrad Fund. The mission of the fund is to advance ideas for sustainable regional cooperation in Central Europe.visegrad_logo

Prof. MUDr. Alexandra Šulcová, CSc, FCMA, ECNP, FCINP svůj profesní život zasvětila farmakologii na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, kam nastoupila po promoci v roce 1970. V letech 1990–2011 vedla Farmakologický ústav LF MU jako přednostka. Poté se stala vedoucí výzkumné skupiny Experimentální a aplikovaná neuropsychofarmakologie Středoevropského technologického institutu CEITEC při Masarykově univerzitě. V současné době působí v Cannabis Research Center Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Těžištěm jejího profesního zájmu jsou neuropsychologické účinky látek obsažených v konopí a obecně výzkum neurobiologie drogových závislostí a účinků drog na motoriku, emocionalitu a poznávání.

Výrazný je také její pedagogický přínos. Zaváděla do praxe progresivní metody výuky a zkoušení a podporovala v kariérním růstu své postgraduální studenty, u kterých vždy usilovala o to, aby obstáli v náročné domácí i mezinárodní konkurenci. V roce 2013 obdržela za vědeckou práci v oblasti experimentální a klinické farmakologie a toxikologie Cenu Milady Paulové, ocenění udělované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky ve spolupráci s Národním kontaktním centrem – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR vědkyním jako ocenění za jejich badatelskou práci. Pracovala jako členka výborů několika národních a mezinárodních vědeckých společností. Je Čestnou členkou „České společnosti pro experimentální a klinickou farmakologii a toxikologii“, Čestnou členkou „České neuropsychofarmakologické společnosti“, pro kterou pracovala mnoho let jako členka výboru a jako prezidentka (1999)-2000). Její odbornou praxi potvrzuje také členství ve výkonných výborech mezinárodních odborných společností: ECNP (European College of Neuropsychopharmacology), CINP (Collegium Internationale Neuropsychopharmacologicum). V letech 2010–2014 byla zvolena viceprezidentkou CINP. V roce 2014 byla zvolena členkou České lékařské akademie (FCMA).

Udělení Ceny města Brna je vyjádřením respektu k osobnosti, která celý život působila v Brně a svou vědeckou i pedagogickou aktivitou buduje jeho vysoké renomé.

V první řadě mi dovolte pogratulovat k udělení Ceny města Brna v oblasti lékařské vědy a farmacie. Co pro vás toto ocenění znamená?

Možná si ani nedovedete představit jak mnoho… Přineslo mi to hned řadu radostí, z těch největších bych uvedla zejména to, že město Brno ocenilo a tak uznalo význam mého vědeckého oboru, tedy Preklinické a klinické farmakologie. To je pro nás významné tím, že je obor představen široké veřejnosti a nezaměňován přímo s oborem farmacie (tj. zdravotnickým odvětvím, které slouží k zabezpečení léčiv pro pacienty, což samozřejmě zahrnuje jejich výzkum, výrobu, distribuci. Zdravotník zabývající se farmacií se nazývá farmaceut; souvisejícími akademickými tituly jsou magistr farmacie a doktor farmacie. Postgraduální vzdělání a úspěšné obhajoby disertačních výzkumných prací v oboru farmakologie jsou spojeny s udělením titulu Ph.D. (dříve v ČR označované jako CSc.). Také jsem se dozvěděla, že na podání návrhu na mé ocenění touto prestižní Cenou města Brna se podíleli a na magistrát města Brna jej předložili mladší členové mého dřívějšího týmu Farmakologického ústavu LF MU, kde jsem řadu působila jako jeho vedoucí a oni tamtéž úspěšně postupně obhájili své docentské habilitace. To samotné už je pro mě velkým vyznamenáním a citově jim patří můj velký dík. V neposlední řadě, radost by se mnou určitě sdílel i můj otec: Generálmajor Otmar Kučera, DFC (nositel britského válečného kříže Distinguished Flying Cross); za války velitel 313. stíhací perutě Royal Airforce, Čestný občan města Brna. Jako bych slyšela co by mi k získání Ceny města Brna řekl: „Dcero, tak jsme oba, vzdor všem úskalím, pracovali doma i v zahraničí jako: “správní Brňáci“.“

Když si vzpomenete na své začátky, chtěla jste se věnovat farmakologii cíleně anebo šlo spíše o náhodu?

Po pravdě? Tedy bylo to tak: na Lékařské Fakultě MUNI jsem úspěšně odpromovala s již dvouletou dcerou a s manželem, který se kvůli nám tehdy přestěhoval z Prahy do Brna. Dělala jsem si zálusk na umístění do oboru gynekologie, která mě při pregraduálním studiu velmi zaujala. Místo se však nějak v Brně nenašlo, zato bylo místo asistenta na Farmakologii. No, tak jsem to brala (s myšlenkou, že ne napořád). A vidíte, jak to dopadlo – vědecká farmakologie = můj osud a pak cíl.

Co považujete za svůj největší úspěch v kariéře?

Myslím, že je obtížné sama za sebe se pochválit, ale každopádně jsem moc ráda, že jsem si zachovala čisté svědomí přímého a co nejvíce odpovědného jednání ve všech svých profesních polohách, ať už to bylo při vedení Farmakologického ústavu LF MUNI, či v pozici proděkanky či kandidátky na děkanku LF MUNI, nebo vedoucí výzkumné Farmakologické skupiny CEITEC MUNI, či při vykonávání činností ve výborech prestižních domácích i mezinárodních odborných společností, ale i státních institucí (např. NIDA (USA: National Institute on Drug Abuse), kde jsem řadu let spolupracovala při organizování mezinárodních akcí (včetně těch uspořádaných v ČR ) v rámci: “NIDA International Program“.

Jdou vaši bývalí studenti ve vašich šlépějích anebo se věnují spíše jiným oborům?
Tak bych to asi nenazvala, že někteří moji mladší kolegové jdou snad přímo v mých šlépějích. Mou radostí však je fakt, že řada z nich se uplatnila a uplatňuje úspěšně ve farmakologických pozicích nejen na MUNI, ale někteří i v zahraničí, a to u většinou u vysoce uznávaných buď farmakologických, nebo i farmaceutických institucí. Přímo na Farmakologickém ústavu MUNI, který jsem měla čest řadu let vést, obhájila řada učitelů vědecký titul PhD a 4 moji spolupracovníci obhájili svou vědeckou a pedagogickou činností i titul Docenta Farmakologie, což samozřejmě hodnotím velmi kladně a jsem tomu moc ráda.

Jste považována za spoluzakladatelku etofarmakologie ve střední Evropě, jak byste tento obor popsala čtenářům?
Sám zaužívaný název “etofarmakologie“ má napovídat, že se jedná o spojení přístupů etologie (tj. biologické vědy, která se zabývá zkoumáním chování živočichů včetně člověka) a farmakologie, která zkoumá neurobiologické pochody, které se uplatňují při regulaci chování.
Když mi bylo povoleno postgraduální studium v oboru farmakologie, směla jsem si po úspěšném přijímacím řízení na Farmakologickém ústavu ČSAV v Praze vybrat laboratoř, ve které bych chtěla být aktivní. Po seznámení se s tehdejšími ústavními možnostmi jsem okamžitě vybrala nově se rozvíjející pracoviště “etofarmakologické“, které mě po seznámení se s používanými metodami a obsahem publikovaných výsledků ihned nadchlo. Nadšení mi vydrželo nejen během postgraduálního studia a úspěšného obhájení disertační práce. Výsledky jsem prezentovala na několika odborných konferencích a také na zahraniční přímo “Etofarmakologické mezinárodní konferenci“, tehdy konané v Aténách. Sklidila jsem po své přednášce uznání a během zajímavé diskuse jsem se seznámila s řadou významných etofarmakologů z různých zemí z celého světa. (Tehdy byla etofarmakologie nejvíce rozvinuta v USA a v Evropě v Anglii). Tak vznikají oborová přátelství! Je asi pochopitelné, že můj etofarmakologický přístup k výzkumu se obrazil i ve výběru témat pro PhD studenty přijímané na našem farmakologickém ústavu, kde jsem jim byla školitelkou. Postupně pomocí obhájených žádostí o výzkumné granty se vylepšovala k tomu vhodná preklinická technická laboratorní vybavení našeho ústavu a tím nám přibývalo plausibilních a k publikacím akceptovaných etofarmakologických experimentálních studií i u našich doktorandů a též jejich prezentování na jednáních mezinárodních odborných konferencích. Začali jsme takové mezinárodní konference úspěšně organizovat i v naší republice. Tak nějak to asi bylo, to už jsem byla také zvolena do výboru Evropské etofarmakologické společnosti (“EBPS“ = European Behavioural Pharmacology Society).
Odborné farmakologické společnosti spolu samozřejmě komunikují, i ty přímo mezinárodní. Zajímají se vzájemně o aktivity svých členů. Já se postupně stala členkou několika mezinárodních farmakologicky zaměřených odborných společností a za odbornou aktivitu byla volena do jejich výborů. Za prokázané služby pak tyto společnosti udělují čestný titul “ Fellow“. Tak jsem postupně obdržela čestné tituly, kterých si tuze vážím: FECNP (Fellow – European College of Neuropsychopharmacology); FCINP (Fellow – International College of NeuropsychopharmacologyC); a také: FCMA (Fellow Czech Medical Academy).
Etofarmakologickým přístupem jsme se na Farmakologickém ústavu LF MUNI zabývali také např. zkoumáním farmakologických vztahů závislostí na metamfetaminu (pervitinu), který je v České republice nejužívanější drogou. Popsány jsou farmakologické mechanismy působení této drogy. Hledat je třeba cesty, jak pomoci při zbavování se závislosti na něm či jiných látkách.
Významným směrem takového výzkumu je i zkoumání vztahů takzvaného Endokanabionoidního systému člověka, který produkuje látky s obdobnými regulačními účinky, jaké mají kanabinoidy obsažené v konopí. Tento systém existuje v podstatě v celém těle obratlovců včetně člověka, a pokud nefunguje správně, může vyvolat různá onemocnění. Jeho deregulace v mozku pak například i poruchy schizofrenního typu, deprese či úzkosti. Snažíme se poznat fungování tohoto systému a hlavně také možnosti, jak by se dal ovlivnit léčebně v různých indikacích, včetně závislostí. A to je přece i jeden ze zájmů Cannabis Research Center FNUSA-ICRC, jehož týmu mám čest být členkou.

V současné době tedy pracujete v našem Cannabis Research Center. Co Vás k tomuto rozhodnutí vedlo?
Moc ráda jsem přijala možnost být i ve svém věku členkou tohoto centra, jehož aktivit a činností si velice vážím. Snažím se být členkou platnou při odborných diskusích týmu k řešení pracovních činností centra, zveřejňování dosahovaných pracovních výsledků, a to odbornými přednáškami či publikacemi, Myslím, že důležité je také navazování co nejširších mezinárodních pracovních kontaktů a spoluprací s odborníky v dané problematice kanabinoidních výzkumů i jejich praktických využívání. Mám dlouholetá “pracovně-společenská“ osobní přátelství s odborníky v této oblasti, která jsou také určitě významnou podpůrnou složkou dosahování výzkumných a léčebných kanabinoidních úspěchů. Věřím, že by neměli nic proti tomu, když si dovolím je tu citovat, neboť se nezdráhají spolupráce s naším centrem. K nejvýznamnějším určitě patří profesor Raphael Mechoulam z Izraele, který jako první uskutečnil celkovou syntézu hlavních rostlinných kanabinoidů Δ9-tetrahydrokanabinolu, kanabidiolu, kanabigerolu a různých dalších. Dalším jím iniciovaným velevýznamným výzkumným projektem bylo izolování prvního popsaného endokanabinoidu v těle obratlovců (včetně člověka) – anandamidu, na čemž se významně podíleli dva jeho postdoktorandi, a to Angličan William Devane a náš český kolega Lumír Ondřej Hanuš, kterému byla, po předložení Lékařskou fakultou Masarykovy univerzity na můj návrh udělena 12. 4. 2007 čestná vědecká hodnost “Doctor honoris causa“ v oboru chemické vědy. Mám tu čest, že jsem mohla s těmito vědci ve výzkumu spolupracovat i některé výsledky společně publikovat. Jsme nadále v aktivním kontaktu, čehož jedním z dokladů je též jejich ochota být s námi v osobních pracovních vztazích, např. také na odborných mezinárodních konferencích i těch, pořádaných naším centrem při FNUSA-ICRC.

Co byste vzkázala studentům a studentkám, kteří přemýšlí nad prací ve vědě a výzkumu?
JDĚTE DO TOHO!
Připravte se na nejrůznější úskalí, nakonec jako při jakýchkoliv pracovních aktivitách; využívejte všech možných (v dnešní době již dostupných) odborných i mezinárodních spoluprací, které přinesou pokrok.
Přeji mnoho radosti z práce, a z dosahovaných a akceptovaných výsledků vaší práce. Good luck!

Sulcova_oceneni

 

 

Zhubněte deset kilo za měsíc bez cvičení. Připravte si dvakrát denně nápoj vyrobený podle nejnovějších vědeckých poznatků a kila půjdou dolů sama. Natřete se magickým krémem z tajné směsi bylin a tukové buňky se ve vašem těle rozpustí. S podobnými slogany se setkává většina z nás dnes a denně. Jakmile však lidé do přípravků investují mnohdy nemalé peníze, zjistí, že výsledek je vždy stejný. Vytoužený efekt se zkrátka bez práce nedostaví.

Boj proti přebytečnému tuku rozjíždí začátkem března i Kardiovize 2030 v brněnské Fakultní nemocnici u svaté Anny. Na rozdíl od zázračných přípravků však neslibuje zázraky na počkání. „V novém Lifestyle programu se naopak snažíme klientům vštípit zásady zdravého životního stylu, radíme jim s jídelníčkem, pohybem, ale i psychikou, která se důležitou součástí jakékoliv životní změny,“ uvedl mluvčí svatoanenské nemocnice Jiří Erlebach.

Roční Lifestyle program nabídne zájemcům dvaadvacet hodinových skupinových lekcí s koučkou, při kterých proberou všechna témata související se zdravým životním stylem. Oporou jim budou další účastníci, se kterými si budou na skupinách vyměňovat poznatky. „Musím říct, že mě skupina k hubnutí hodně motivovala. Věděla jsem, že v tom nejsem sama. A když jsem měla nějaký problém, pomohla mi s ním nejen koučka, ale také ostatní členové, kteří třeba podobný problém v minulosti řešili,“ řekla Jitka, která pilotní verzi programu absolvovala loni.

Nezdravé jídlo z ledničky nepoletí

Odborníci z Kardiovize 2030 také vědí, že hubnutí není otázkou krátké chvíle. Jde hlavně o vytvoření dlouhodobých návyků. Proto také nefungují drastické diety, jelikož po jejich ukončení se lidé často vrátí k původním zvyklostem. „Určitě nebudu lidem vyhazovat jídlo z ledničky nebo něco zakazovat. Společně se naopak zamyslíme nad tím, které potraviny jsou pro nás vhodnější a budeme hledat zdravější alternativy,“ vysvětlila koučka a koordinátorka programu Martina Bruzlová.

Po celou dobu programu bude účastníkům k dispozici také nutriční terapeutka Monika Kunzová. „Klientům vysvětlím důležitost všech živin a jejich funkcí v těle. Budou se na mě moct třeba obrátit i v případě, kdy budou váhat, zda se daná potravina do jejich jídelníčku hodí,“ informovala.

Roční kurz startuje v březnu

Zájemci o změnu životního stylu by s přihlašováním do programu neměli váhat. Začíná totiž už v březnu. Omezená je také kapacita. „Protože chceme mít dostatek času na všechny, bude v každé ze dvou skupin maximálně dvanáct účastníků,“ podotkla Bruzlová. Doplnila, že v případě, že by se lidé nemohli účastnit všech lekcí, je pro ně připravená alternativa v podobě videa. „Kdo by pak nechtěl své pocity sdílet se skupinou, může si připlatit za soukromá sezené,“ poznamenala.

Cena programu začíná na 950 korunách za měsíc, v případě individuálních konzultací je cena měsíčně o 250 korun vyšší. Další informace najdou lidé na webu projektu.

Kardiovize_program

Díky příspěvku z rámcového programu Evropské unie pro financování výzkumu a inovací Horizont 2020, který byl aktivní v letech 2014-2020, navázalo Mezinárodní centrum klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) úspěšnou a dlouhodobou spolupráci s kolegy z Univerzity v Melbourne (UniMelb, Austrálie) a Univerzity Tor Vergata v Římě (Itálie). Společná síť byla posílena grantem Marie Curie Research and Innovation Staff Exchange (RISE) NANOSUPREMI a koordinována Dr. Giancarlem Fortem ze skupiny Mechanobiology of Disease FNUSA-ICRC a Dr. Francescou Cavalieri, která má sdílený úvazek na University of Melbourne a na Universitě Tor Vergata. Díky využití možnosti výměny pracovníků a předávání znalostí a spojení doplňujících se odborných znalostí v oblasti nanomateriálů a buněčné biologie, vyústila tato spolupráce v poslední době v řadu vynikajících recenzovaných publikací.

Začátkem tohoto roku byla v časopise Advanced Materials s vysokým impakt faktorem publikována práce s názvem „Transforming the chemical structure and bio-nano activity of doxorubicin by ultrasound for selective killing of cancer cells„. V této studii se Sukhvir Bhangu z UniMelb a Soraia Fernandes z FNUSA-ICRC zaměřili na zvýšení specifičnosti léčby rakoviny. Přijali jednoduchou a nákladově efektivní metodiku rekonfigurace struktury chemoterapeutického léčiva doxorubicinu tak, aby selektivně zabíjelo rakovinné buňky a zabránilo kardiotoxickým účinkům.

V rámci téže spolupráce a také díky podpoře z programu financování iCare2-AIRC popsali Marco Cassani z FNUSA-ICRC a Alessia Amodio z UniMelb novou metodu založenou na DNA/LNA chimérickém senzoru a expanzní mikroskopii k identifikaci buněk infikovaných viry a jejich virového rezervoáru s bezprecedentní přesností detekce. Ačkoli byla tato technika použita pro virus HIV, lze ji rozšířit i na identifikaci buněk infikovaných virem SARS-COV2. Studie s názvem „Nanoscale probing and imaging of HIV-1 RNA in cells with a chimeric LNA-DNA sensor“ byla publikována v odborném časopise Nanoscale.

A konečně v další publikaci Agata Glab, doktorandka z UniMelb hostující v laboratoři CTM v rámci grantu MSCA-RISE NANOSUPREMI, navrhla aplikaci glykogen-albuminových nanočástic pro doručování léčiv do nádorových buněk ve 2D a 3D modelech onemocnění. Tato studie s názvem „Triggering the nanophase separation of albumin through multivalent binding to glycogen for drug delivery in 2D and 3D multicellular constructs“ je výsledkem spolupráce se skupinami Giancarla Forteho a Jana Friče z CTM a byla publikována v časopise Nanoscale.

Mgr. Martin Toul z Loschmidtových laboratoří PřF MU, RECETOX a Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) objevil ve své práci souvislosti, které zvyšují doposud uznávanou účinnost stafylokinázy při rozpuštění krevních sraženin až desettisíckrát. Tento průlomový objev by mohl dopomoci k nalezení nových a účinnějších léků pro pacienty s akutní cévní mozkovou příhodou.

Pro léčbu mozkové mrtvice se v současnosti používají dva přístupy. První je mechanický, kdy se krevní sraženina odstraní pomocí katetru, zatímco druhý je biochemický, kdy se tromb rozpustí za pomocí léku. První způsob je náročnější na technické vybavení a také na důkladné proškolení personálu, druhý je jednoduše aplikovatelný, nicméně i on má své limity, zejména co se týče účinnosti a ceny podávané látky.

V současné době se nejvíce používají léky, které obsahují jako účinnou látku protein zvaný altepláza. Ten sice působí relativně selektivně přímo na krevní sraženinu, ale má omezenou účinnost a existuje u něj vyšší riziko opětovného vzniku trombu nebo nežádoucího krvácení. I z tohoto důvodu se neustále hledají látky, které by rozpustily trombus  rychleji a bez rizika vedlejších účinků.

Jako jeden z vhodných kandidátů byl uvažován protein produkovaný bakteriemi stafylokoka – stafylokináza. Stafylokok se vyskytuje na kůži či sliznicích každého člověka. V případě, že je však oslabený organismus či poškozený imunitní systém, dokáže způsobit obtížně léčitelnou infekci. I když se imunitní systém snaží tyto bakterie izolovat pomocí ochranné bariéry obdobného složení jako má krevní sraženina, stafylokok ji dokáže rozbít pomocí stafylokinázy.

Stafylokináza se však kvůli nízké účinnosti nezdála být vhodným kandidátem pro léčbu mozkové mrtvice. To by ale nyní mohla změnit práce Martina Toula, který dokázal, že doposud udávaná účinnost je ve skutečnosti mnohonásobně – až 10 000krát – vyšší. „Na výzkumu a vývoji látek účinných při mozkové mrtvici pracujeme v rámci projektu Stroke Brno a náš výzkum podpořilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy čtyřletým grantem INBIO ve výši 100 milionů Kč,“ uvedl Toul.

K souvislostem, které by mohly změnit vnímání stafylokinázy při léčbě, se přitom přišlo neplánovaně. „Testovali jsme proteiny podobné stafylokináze, a potřebovali jsme získat výchozí data, která bychom měli jako základ pro srovnání. Nechtěli jsme vycházet jen z dat uvedených v odborné literatuře, chtěli jsme si předchozí pozorování ověřit v laboratoři. Při ověřování jsme šli více do hloubky a zjistili jsme, že je to s aktivitou stafylokinázy vlastně úplně jinak,“ popsal Toul.

Celková efektivita stafylokinázy, tedy účinnost rozpouštění krevní sraženiny, je skutečně nízká. Nicméně její mechanismus je složitější a skládá se ze dvou kroků. První z nich je vazba stafylokinázy na svého partnera, která je opravdu velice slabá. Oproti tomu druhý krok, tedy samotné rozpuštění krevní sraženiny, je desettisíckrát vyšší než celková efektivita. Důvodem je minimální vazba stafylokinázy, kvůli které vytvoří aktivní navázanou formu jen zanedbatelná část molekul stafylokinázy. Pokud by se tedy podařilo vazbu zefektivnit, násobně by se zvýšila i celková účinnost rozpouštění krevních sraženin.

„Všichni se dívali na aktivitu jako celek. My jsme se však zaměřili na jednotlivé kroky mechanismu a našli ten limitující. Díky tomu jsme zjistili, že vůbec nepotřebujeme stafylokinázu vylepšovat co se týče aktivity rozpouštění, ale stačí se zaměřit na efektivitu jejího navazování, což je snadněji proveditelné,“ zdůraznil Toul. Další výzkum tak bude cílit na nalezení proteinů s vylepšenými vazebnými vlastnostmi tak, aby celková efektivita byla co největší. „Za pomocí metod proteinového inženýrství máme v plánu navrhnout tisíce variant, protestovat je u nás v Loschmidtových laboratořích a nejvhodnější kandidáty poslat kolegům z Biofyzikálního ústavu AV ČR, se kterými spolupracujeme také v rámci platformy Stroke Brno,“ nastínil další plány Martin Toul.

První autor práce Mgr. Martin Toul je studentem Masarykovy univerzity a výzkumník týmu Proteinové inženýrství (FNUSA-ICRC) v Loschmidtových laboratořích pod vedením prof. Zbyňka Prokopa a prof. Jiřího Damborského. V roce 2020 získal Fulbrightovo postgraduální stipendium pro doktorské studenty, díky kterému absolvoval semestr na Texaské univerzitě v Austinu ve skupině prof. Kennetha A. Johnsona.

Již po sedmé se připomíná role žen ve výzkumu Mezinárodním dnem žen a dívek ve vědě. Rádi bychom připomněli několik kolegyň, pro které je věda výzkum nejen prací, ale i posláním. A že bylo z čeho vybírat, v Mezinárodním centru klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) je z výzkumných pracovníků více jak polovina žen (52 %).

Novou ředitelkou FNUSA-ICRC je od nového roku Prof. MUDr. Irena Rektorová, Ph.D. Jde o mezinárodně uznávanou a respektovanou neuroložkou a vědkyní se specializací v oblasti movement disorders, kognitivní neurologie, neinvazivní mozkové stimulace a strukturálních a funkčních zobrazovacích metod. V současnosti působí také jako vedoucí výzkumné skupiny ve Středoevropském technologickém institutu CEITEC Masarykovy univerzity a jako neuroložka a vedoucí Centra pro abnormální pohyby a parkinsonismus na I. neurologické klinice FNUSA a LF MU. V loňském roce obdržela například Cenu rektora MU za dlouhodobé vynikající výsledky ve výzkumu nebo Cenu MUNI Scientist 2021.Rekrotova

Co byste poradila studentkám, které přemýšlí nad svou budoucností a jedna z možností je pro ně věda a výzkum?

Poradila bych jim, aby si vyzkoušely zapojit se do nějakého dobrého výzkumného týmu co nejdříve, nejlépe už na škole, aby se seznámily s tím, co výzkum obnáší. A zdůraznila jim, že nejdůležitější je mít dobrého mentora a samozřejmě stáž v zahraničí. Mladí lidé jsou jako houby, dobře nové věci nasávají, mají plno energie, elánu a jsou flexibilní, nadšení. Tak to má být. Nemusí se vůbec stydět se hodně ptát a zkoušet dělat věci, o kterých nikdy dříve nepřemýšleli. A že jsou ženy? Je pro ně něco specifického? Budou muset skloubit výzkum s rodinou, pokud si ji přejí. A to se určitě dá, když se chce.

Jaká je pro vás ta největší výzva, se kterou se chcete v tomto roce popasovat?

S některými zásadními věcmi jsem se musela popasovat už v lednu – podařilo se nám dotáhnout k podpisu smlouvu s Lékařskou fakultou MU o vytvoření společného pracoviště Mezinárodního centra klinického výzkumu FNUSA a LFMU, byla podepsaná mezi ředitelem FNUSA ing. Vajdákem a děkanem LF MU profesorem Repkem dne 28.1. Smlouva má přidanou hodnotu pro obě strany a přinese ICRC stabilitu, bude platit od 1. července tohoto roku. Dále se nám podařilo podat NPO-NEURO-D Exceles projekt, který zakládá široké meziinstitucionální konsorcium jako základní kamen pro Národní ústav neurologického výzkumu. Projekt koordinovala FNUSA se svým grantovým oddělením, vědeckým koordinátorem byl profesor Milan Brázdil a já koordinovala jeden ze tří pilířů projektu, který se napříč institucemi věnoval neurodegeneracím s kognitivní poruchou. Projekt jsme podali 7. února. Budeme si nyní držet palce, aby byl projekt financován, je v něm nastavena pěkná mezioborová a meziinstitucionální spolupráce, výzkum ve FNUSA ICRC v něm hraje důležitou roli.

Jinak v tomto roce mám mnoho dalších plánů, hlavně se budu muset naučit účelně skloubit vedení FNUSA-ICRC s klinickou prací s pacienty na I. neurologické klinice FNUSA a LF MU, s výukou a mentorováním pregraduálních a doktorských studentů a s vedením své skvělé výzkumné skupiny v CEITEC MU. To bude hodně náročné a doufám, že se mi to podaří, zatím se na to stále těším!

Dr. Petra Šedová převzala v loňském roce ocenění Danubius Young Scientist Award za svoji vynikající práci v oblasti neuroepidemiologie. Ocenění získá jen jeden výzkumný pracovník v zemi a soutěží mezi sebou různé vědecké obory. Hodnotí se dopad výzkumu na země podunajského regionu. (Cenu uděluje Rakouské spolkové ministerstvo pro vzdělávání, vědu a výzkum (BMBFW) a Ústav pro Dunajské oblasti a střední Evropa (IDM). Dr. Šedová má na svém kontě i další ceny, v roce 2018 získala pamětní grant Martiny Roesselové (udělovaný Ústavem organické chemie a biochemie) podporující ženy-vědkyně, které pečují o předškolní děti a zároveň rozvíjí vědeckou kariéru.Petra_Sedova

Co byste poradila studentkám, které přemýšlí nad svou budoucností a jedna z možností je pro ně věda a výzkum?

Nebojte se! Pokud vnitřně zvažujete dobrodružnou náročnou cestu vědy a výzkumu, udělejte po ní pár kroků a třeba zjistíte, že je to právě Vaše cesta, která Vás baví, motivuje, osobně naplňuje a dává Vám smysl věnovat rozšíření lidského poznání Váš čas. Začněte dnes, čím dříve, tím lépe, ideálně už na střední škole. Najděte si především dobrého mentora, školitele, neboť on/ona formuje Vaše první kroky, ukazuje směr kudy jít, jak se ptát, jak hledat odpovědi. Nebojte se dělat chyby, chybování k procesu učení nevyhnutelně patří, jen kdo nic nedělá – nic nezkazí. Vyjeďte na zkušenou do zahraničí, rozšíříte si obzory a navážete nové kontakty a spolupráce. A pokud najdete milujícího partnera, s kterým uvažujete o rodině, proberte spolu i otázky, jak si představujete skloubení vašich prací a péče o děti, jak se budete vzájemně podporovat.

Jaká je pro vás ta největší výzva, se kterou se chcete v tomto roce popasovat?

Částečně jsem se již o pro mě největší výzvě zmínila v minulé odpovědi, jednoznačně tedy otázka, jak vhodně spojit péči o tři malé předškolní děti, vědecké projekty a klinickou práci lékaře…

Výčet úspěchů našich vědkyň je samozřejmě delší, připomeňme alespoň Cenu manželů Strmiskových pro Dr. Sheardovou, Paul Dudley White International Scholar Award pro Dr. Kunzovou anebo Cenu města Brna v oblasti „lékařské vědy a farmacie“ prof. Šulcové.

Všem kolegyním přejeme mnoho úspěchů i v roce 2022.

Experimentální pěstírna konopí Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a jejího Mezinárodního centra klinického výzkumu poutá pozornost i ve druhém roce své existence. Není se čemu divit, jde o světově unikátní napojení vlastní výzkumné pěstírny na týmy výzkumného centra, tedy garanci standardizovaného materiálu pro výzkum účinných látek obsažených v konopí.

Zajištění farmaceutické kvality vypěstovaného konopí vyžaduje kromě velmi přísných hygienických opatření také přesná pravidla pro výživu rostlin. Není možné využívat pesticidy či látky pro podporu růstu. „Zvolili jsme systém pěstování na čedičové vatě s řízením kapénkové závlahy s přesným monitoringem a řízením všech externích faktorů – světla, tepla nebo vlhkosti,“ popsal MVDr. Václav Trojan, Ph.D. z Cannabis Research Center Mezinárodního centra klinického výzkumu FNUSA.

Právě s řízením a kontrolou všech těchto externích faktorů pomáhá našim pěstitelům firma Canna. Ta spolupracuje s legendou v oboru pěstování rostlin v umělých podmínkách Pieterem Klaassenem a holandský expert se přijel podívat také do Brna. „Jeho zkušenosti jsou opravdu unikátní, představili jsme mu náš systém zavlažování a světelný režim a pak už jen poslouchali rady, jak to všechno ještě zlepšit,“ uvedl Václav Trojan.

Příští sklizeň léčebného konopí je plánována již na letošní jaro, tak uvidíme, jestli bude lepší než ta první.

klaassen

V pátek 28. ledna 2022 byla za účasti ministra zdravotnictví ČR prof. MUDr. Vlastimila Válka, CSc., MBA, EBIR, rektora Masarykovy univerzity prof. MUDr. Martina Bareše, Ph.D., ředitele Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Ing. Vlastimila Vajdáka, děkana Lékařské fakulty MU prof. MUDr. Martina Repka, Ph.D. a ředitelky Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) prof. MUDr. Ireny Rektorové, Ph.D. podepsána Smlouva o vzniku společného pracoviště s názvem Mezinárodní centrum klinického výzkumu.

Jde o výsledek více než rok trvajících jednání zástupců Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Přínos společného pracoviště spočívá zejména v prohloubení spolupráce a zefektivnění využívání technologií, prostor a také lidských zdrojů. „Toto úzké propojení nám zaručí dosažení kvalitnějších výsledků a umožní koncentraci biomedicínského výzkumu v Brně. Například v oblasti grantů bude možné společně usilovat o velké strategické projekty, a tím dále podporovat prestiž Brna jako předního českého centra vědy a výzkumu,“ uvedl rektor MU Martin Bareš.

Společné pracoviště bude v rámci Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty MU na úrovni ústavu. „Vždy jsem deklaroval, že spolupráce s Masarykovou univerzitou patří k mým prioritám. Vznik společného pracoviště je logickým výstupem propojení FNUSA a MU. Půjde o poměrně samostatný celek, včetně vnitřní struktury a financování – to vše si bude řídit přednostka,“ dodal Vlastimil Vajdák. Přednostkou se stane stávající ředitelka FNUSA-ICRC prof. MUDr. Irena Rektorová, Ph.D.

Smlouva byla schválena také na Ministerstvu zdravotnictví ČR, nyní bude předložena Akademickému senátu Lékařské fakulty MU a poté Masarykovy univerzity. „Vznik dalšího společného pracoviště LF MU a FNUSA považuji za skvělý krok směrem k optimalizaci vědecko-výzkumné spolupráce obou institucí i směrem k zajištění personální stabilizace stávajících společných pracovníků. Společný ústav se také bude nově věnovat výukové činnosti mladých vědců,“ uvedl děkan LF MU Martin Repko.

Vytvoření strategického plánu a řízení společného pracoviště ICRC budou úkoly přednostky centra, prof. MUDr. Ireny Rektorové, Ph.D. „Mám ráda nové výzvy, tato bude jedna z nejnáročnějších. Mojí prioritou bude především excelentní výzkum, transparentnost a finanční udržitelnost ICRC. Věřím, že společné pracoviště významně přispěje k vybudování silné vědecké platformy v Brně,“ dodala prof. Rektorová.

Prof. Rektorová je mezinárodně uznávanou a respektovanou neuroložkou, vědkyní a členkou výborů mnoha evropských a mezinárodních společností a vědeckých panelů, se specializací v oblasti movement disorders, kognitivní neurologie, neinvazivní mozkové stimulace a strukturálních a funkčních zobrazovacích metod. V současnosti působí také jako vedoucí výzkumné skupiny ve Středoevropském technologickém institutu CEITEC Masarykovy univerzity a jako neuroložka a vedoucí Centra pro abnormální pohyby a parkinsonismus na I. neurologické klinice Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.

Podpisu smlouvy se zúčastnil také ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek. „Velmi oceňuji, že v tomto unikátním projektu se ve spolupráci lékařského a pedagogického pracoviště propojuje výzkum, který nejen, že povede ke kvalitním výsledkům, ale také zapojí odborníky z obou oblastí a v neposlední řadě i šetří prostředky Ministerstva zdravotnictví. Přeji kolegům mnoho zdaru v jejich práci,“ poděkoval zúčastněným ministr Válek.

Děkan LF MU Martin Repko, ředitelka FNUSA-ICRC Irena Rektorová, ředitel FNUSA Vlastimil Vajdák

TKRektor MU Martin Bareš, ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek, ředitel FNUSA Vlastimil Vajdák, ředitelka FNUSA-ICRC Irena Rektorová

Díky projektu CANTAS (Počítačem asistovaný systém netermální ablace), jehož hlavním příjemcem je Mezinárodní centrum klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC), se podařilo úspěšně navázat kontakt mezi Fakultní nemocnicí u sv. Anny v  Brně a francouzskou Ecole Centrale de Nantes. Proběhly výměnné pobyty, započaly vzájemná školení a byla realizována technická zaškolení analytických systémů.

Dr. Guido Caluori z FNUSA-ICRC prezentoval dlouhodobý cíl integrovat model prediktivních digitálních dvojčat do 3D EAM systémů a učinit z něj nástroj běžného použití pro lékaře při řešení ablace srdečních arytmií. Tato integrace by poskytla operatérům zvýšenou důvěru  při kombinaci radiofrekveční ablace termální energií, či pulzním elektrickým polem (PEF).

V roce 2020 byl realizován projekt experimentálního nastavení pro měření akutních účinků nevratné elektroporace v srdeční tkáni. Úspěšně byl pozorován pokles impedance závislý na napětí, aniž by došlo k výrazné změně teploty na kontaktní ploše, což naznačuje, že provedená ablace PEF nebyla termální a že impedance je skutečně potenciálním markerem titrace energie pro trvalou tvorbu lézí. Imunohistochemie ukázala několik autolytických, nekrotických a staurosporinem indukovaných apoptotických lézí označených vybranou protilátkou pro Caspase3.

S využitím srdeční magnetické rezonance bylo vyvinuto několik protokolů pro extrakci geometrie (manuální a poloautomatické), na nichž byly aplikovány lokální biofyzikální vlastnosti podle přítomnosti fibrózy, aby bylo možné na míru vytvořit „digitální dvojče“ pacienta pro testování terapie. Dr. Caluori připravil s francouzskými partnery numerickou simulaci konkrétních dvojčat ze skenů levé síně se zjednodušenou geometrií; model implementoval účet s využitím existujícího anatomického atlasu pro personalizaci a parametrizaci modelu, pro orientaci tkání a dishomogenity.

V letech 2020-2021 byla společná osobní setkání limitována vlivem omezení cestování. Práce však neustaly ani po skončení projektu a již v  tomto roce se chystá společná grantová přihláška v Horizon Europe.

PhDr. Zdeněk Strmiska (1925–2009) byl významný český sociolog. Od roku 1962 přednášel sociologii na Univerzitě 17. listopadu v Praze studentům z frankofonních zemí. Splněním jeho snu bylo založení Sociologického ústavu v Praze v roce 1965, kde se stal vědeckým ředitelem. V roce 1968 odjel na dvouletý studijní pobyt do Francie, kde po zrušení pražského Sociologického ústavu zůstal. Více než 15 let vykonával funkci ředitele sociologického pracoviště C.N.R.S. v Paříži. Byl také hostujícím profesorem na univerzitě v Caracasu. Jeho onemocnění Alzheimerovou chorobou vedlo k rozhodnutí finančně podporovat výzkum a vzdělávání odborníků v této oblasti.

Díky velkorysému daru paní Elišky Strmiskové uděluje Alzheimer nadační fond od roku 2017 Cenu manželů Elišky a Zdeňka Strmiskových za význačný přínos k výzkumu a léčbě Alzheimerovy choroby a spřízněných neurodegenerativních onemocnění.

Držitelem tohoto prestižního ocenění se pro rok 2021 stala MUDr. Kateřina Sheardová, Ph.D., neuroložka na I. neurologické klinice FNUSA a LF MU a vedoucí brněnské sekce výzkumného týmu Demence Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Její specializací jsou neurodegenerativní onemocnění a poruchy paměti. Je spoluzakladatelkou první studie stárnutí u nás „Czech Brain Aging Study“. Hlavním výzkumným zájmem jsou preventivní opatření, zdravý životní styl a techniky, které ovlivňují Brain maintenance a pomáhají předcházet chronickému stresu jako je jóga, meditace a techniky mindfulness.

Paní doktorce moc gratulujeme!

Cena_Strmiska