Rozhovor s Giancarlo Fortem – držitelem Řádu italské hvězdy

Druhým nejvyšším civilním vyznamenáním, Řádem italské hvězdy, byl v červnu oceněn italský vědec Giancarlo Forte. Ocenění získal jako uznání za jeho práci a za reprezentaci Itálie v zahraničí. V Mezinárodním centru klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) je vedoucím Centra translační medicíny, které vybudoval a působí zde již více než 8 let. V minulosti žil a pracoval také v Japonsku a Německu, ale od roku 2013 žije se svou manželkou v Brně, kde se v roce 2017 narodila jejich dcera.

V rámci výzkumu se věnuje zkoumání kardiovaskulárních onemocnění, nemocí mozku a nervového systému, imunitního systému a vybraným druhům rakoviny. Pracuje také s kmenovými buňkami, které dokáží regenerovat tkáně a představují tak potenciální příležitost pro léčbu mnoha onemocnění.

Chtěl jste být vědcem už od dětství nebo jste snil o jiné kariéře?

Jako malý jsem chtěl být archeologem, protože jsem snil o tom být jako Indiana Jones. O přírodní vědy a biologii jsem se začal zajímat až postupem času a stát se vědcem jsem se rozhodl na střední škole.

Již dříve jste pracoval a žil v zahraničí, proč jste si vybral konkrétně Německo a Japonsko?

Ve vědě si obvykle kvůli projektům, kterým se zrovna věnujete, lokalitu nevyberete. Když pracujete na konkrétním vědeckém projektu, snažíte se vždy vybrat nejlepší místo, kde je pro něj výborné zázemí a kde je velká pravděpodobnost jeho úspěšného dokončení. Nabídka zaměstnání v Německu přišla po mé promoci, a jelikož mě zajímal projekt, na kterém pracovali, rozhodl jsem se tam přestěhovat. S Japonskem to bylo podobné. Jeden z mých mentorů doktorského studia se přestěhoval právě tam a pozval mě, abych se k němu na chvíli připojil. Během té doby jsem se setkal s japonským profesorem, který mě pozval, abych se ucházel o místo u něj v instituci, a tak se mi podařilo dostat práci v Japonsku. Cestování po světě je v zásadě řízené vědou a konkrétními programy, na které se každé místo zaměřuje.

Bylo vždy vaším plánem pracovat nebo žít v zahraničí?

Vždycky jsem měl představu o tom, že ze mě bude světoběžník a už od začátku jsem plánoval se na nějakou dobu přestěhovat do zahraničí, jen jsem nevěděl na jak dlouho. Ve vědě vám neustále říkají, že byste měli jít do té nejlepší laboratoře nebo sledovat kde zrovna pracují na stejném projektu jako vy. A to se pro mě pak stalo přirozenou součástí mého života, je to víceméně přirozenou součástí života všech vědců.

Ze všech míst na světě – proč jste si vybral zrovna Brno?

To byla náhoda. Po několika letech v Japonsku jsem se rozhodl, že se chci kvůli zemětřesení, jadernému spadu a nebezpečí tsunami vrátit zpět do Evropy. To jsou ty okamžiky, kdy si uvědomíte, jak daleko jste od domova. Začal jsem hledat pracovní pozice a našel jsem jednu ve zbrusu novém zařízení v Brně a tuto výzvu přijal. Brno jsem navštívil a hned se mi tu líbilo, takže jsme se společně s manželkou rozhodli, že je to skvělé místo, kde začít nanovo.

Liší se Brno od jiných míst, kde jste pracoval? Nebo je to všude stejné?

Ne, není to všude stejné. Brno je úplným opakem Japonska. Vzhledem k tomu, že v Japonsku jsem se cítil jako bych žil vzhůru nohama, Brno pro mě znamenalo návrat do normálu. Evropský životní styl je víceméně homogenní, homogennější než život na dálném východě nebo třeba v USA, takže Brno je našemu životnímu stylu velmi blízké. Zažil jsem pouze jazykový šok.

Nyní když žijete v Brně, je něco v Itálii co vám chybí?

Chybí nám naše rodina a přátelé. Když se často stěhuje, cítíte se nějak blíže k dlouhodobým přátelům. Když cestujeme a stěhujeme se do zahraničí, vede nás to k tomu, abychom si více vážili přátelství a rodiny. Kromě toho nám také chybí počasí a jídlo, ale s tím se dá žít.

Co znamená rytířský Řád italské hvězdy pro ty, kteří jej obdrží? A co pro vás konkrétně?

Je to ocenění prezidenta italské republiky, které se uděluje nejen Italům, ale také cizincům, kteří pomáhají reprezentovat národ v zahraničí. I když se uděluje více než sto let, jsem rád že jsem byl u toho, kdy byl pravděpodobně poprvé udělen vědci. Většina mladých italských vědců je nucena odejít do zahraničí, protože doma není tolik pracovních příležitostí. Nemyslím si, že je to špatné, sám jsem se rozhodl odejít a nikdy jsem se necítil v exilu… Za všechny italské vědce, kteří pracují v zahraničí, mohu říct, že je potěšující, když si prezident váží naší práce, i když jí nepříspíváme naší zemi přímo, ale právě ze zahraniční. V mém případě jsem tedy cítil, že to bylo ocenění práce, kterou jsme odvedli. A není to jen o mě, je to o celé laboratoři a celém FNUSA-ICRC a o tom, co jsme společně udělali, abychom vytvořili opravdu mezinárodní prostředí pro všechny studenty a vědce, kteří cestují po světě, ve kterém by se cítili pohodlně a jako doma. V laboratoři máme kolegy mnoha národností a všichni jsou, pokud vím, rádi, že mohou být součástí našeho týmu. Dáváme jim šanci, trénujeme je a také dbáme na to, aby se cítili vítáni.

Na co se zaměřuje ve svém výzkumu?

Konkrétně koordinuji centrum pro translační medicínu ve FNUSA-ICRC, kde provádíme translační výzkum. Takže zkoumáme molekulární základ chorob postihujících kardiovaskulární systém, nemoci mozku a nervového systému, nemoci imunitního systému a některé vybrané druhy rakoviny. V zásadě se snažíme spojit klinické zkušenosti samotné patologie – symptomů s příčinami na úrovni buněk a tkání.

Co se týče výzkumu, jaké jsou vaše plány nebo cíle do budoucna a plánujete zůstat v Brně?

Během posledních let jsme učinili několik zajímavých poznatků a objevů o nových možných mechanismech patologií jak u rakoviny, tak u kardiovaskulárních onemocnění, takže bychom to chtěli dále prozkoumat. Výzvou je pro nás proměnit naše znalosti mechanismů onemocnění v lék. Rádi bychom se posunuli trochu blíže ke klinikám a samotným pacientům a pokusili se pochopit, jak můžeme řídit tyto molekulární procesy a navrhnout potenciální léčbu. Je zřejmé, že zde sním, protože cesta od translační vědy ke klinické praxi a návrhu léčby nemocí je velmi dlouhá.

Co se týče stěhování, záleží na mnoha faktorech. Je pravda, že vědci jsou světoběžníci a dříve či později potřebují najít nové místo. Je možné, že v budoucnu budeme hledat nové výzvy někde jinde, ale zatím jsme šťastní v Brně. Jsme spokojeni s možnostmi výzkumu a s naší prací a nemáme zatím žádný plán pro dalekou budoucnost.

Máte nějaké divoké sny nebo plány co se týče vašeho výzkumu?

Většina vědy je inkrementální. V zásadě se snažíme dělat malé krůčky, které jsou poháněny nejen zvědavostí, ale také podporou ostatních kolegů. Znalosti se hromadí a nakonec se dosáhne něčeho, co je revoluční, ale většina úsilí je dílčí. Revoluci určitě neplánuji. Revoluce ve vědě jsou většinou náhodné, takže k nim dochází jen zřídka.