Buněčná senescence je v biologii název pro stav, kdy buňky sice zastaví svůj buněčný cyklus, ale nezemřou, v organismu působí i nadále. Často buňky upadají do senescence proto, aby zabránily vzniku problémů (např. v případě poškození jater, či hojení ran), nicméně ve větším počtu a v pokročilém věku dokáží senescentní buňky problémy spíše vytvářet.

Vědci z týmu Epigenetika, metabolismus a stárnutí Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) se ve svém výzkumu zaměřili na nová senolytika, lidově řečeno léky proti stárnutí. „Senolytika jsou velkým příslibem v boji s nemocemi, které souvisí se stářím,“ uvedl Manlio Vinciguerra, vedoucí výzkumného týmu Epigenetika, metabolismus a stárnutí. „Postupem času se v každém z nás začnou shromažďovat senescentní buňky a důsledkem tohoto procesu se jedinec stává náchylnější k chronickým nemocem a klesá u něj míra kognitivních funkcí.“

Pomocí senolytik se mohou tyto senescentní buňky eliminovat, tím přispět ke zlepšení chronických onemocnění, se kterými se potýká především starší generace. Ve své studii „Nociceptin/orphanin FQ opioid receptor (NOP) selective ligand MCOPPB links anxiolytic and senolytic effects“ pro odborný časopis GeroScience (IF 7,7) použili vědci technologii vysoce výkonného automatizovaného screeningu (HTS), který umožňuje testovat tisíce molekul a zvyšuje šanci na nalezení nových potenciálních senolytik, které by v budoucnu mohli být využity jako léky. „Úzce jsme spolupracovali s kolegy z Ústavu molekulární a translační medicíny Univerzity Palackého v Olomouci, kteří identifikovali toto nové senolytikum (MCOPPB) in vitro,“ dodal Manlio Vinciguerra.

Jako nejvhodnější kandidát byla tedy vybrána látka MCOPPB (selektivní ligand FQ opioidního receptoru nociceptinu (NOP) 1-[1-(1-methylcyklooktyl)-4-piperidinyl]-2-[(3R)-3-piperidinyl]-1H-benzimidazol), která je také studována jako potenciální anxyolytikum, tedy lék odstraňující úzkost či psychickou tenzi. Při pokusech v laboratoři a na zvířecích modelech však byla objevena také senolytická funkce této látky.

Během dvou měsíců byly testovaným subjektům podávány účinné látky v několika dávkách. Po experimentu byly následně zkoumány. Na zvířecích modelech bylo prokázáno, že senolytické léky oddalují několik poruch souvisejících s věkem, zlepšují fyzické a kognitivní funkce a prodlužují délku života. I přes prokázání pozitivního senolytického účinku, lék vykazoval vedlejší účinky včetně přírůstku hmotnosti. Pro budoucí vývoj léku bude nutné provedení dalších studií pro objasnění koordinace centrálních a periferních účinků a jejich vliv na metabolismus.

DedikaceMCOPPB