Prof. MUDr. Alexandra Šulcová, CSc, FCMA, ECNP, FCINP svůj profesní život zasvětila farmakologii na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, kam nastoupila po promoci v roce 1970. V letech 1990–2011 vedla Farmakologický ústav LF MU jako přednostka. Poté se stala vedoucí výzkumné skupiny Experimentální a aplikovaná neuropsychofarmakologie Středoevropského technologického institutu CEITEC při Masarykově univerzitě. V současné době působí v Cannabis Research Center Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Těžištěm jejího profesního zájmu jsou neuropsychologické účinky látek obsažených v konopí a obecně výzkum neurobiologie drogových závislostí a účinků drog na motoriku, emocionalitu a poznávání.

Výrazný je také její pedagogický přínos. Zaváděla do praxe progresivní metody výuky a zkoušení a podporovala v kariérním růstu své postgraduální studenty, u kterých vždy usilovala o to, aby obstáli v náročné domácí i mezinárodní konkurenci. V roce 2013 obdržela za vědeckou práci v oblasti experimentální a klinické farmakologie a toxikologie Cenu Milady Paulové, ocenění udělované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky ve spolupráci s Národním kontaktním centrem – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR vědkyním jako ocenění za jejich badatelskou práci. Pracovala jako členka výborů několika národních a mezinárodních vědeckých společností. Je Čestnou členkou „České společnosti pro experimentální a klinickou farmakologii a toxikologii“, Čestnou členkou „České neuropsychofarmakologické společnosti“, pro kterou pracovala mnoho let jako členka výboru a jako prezidentka (1999)-2000). Její odbornou praxi potvrzuje také členství ve výkonných výborech mezinárodních odborných společností: ECNP (European College of Neuropsychopharmacology), CINP (Collegium Internationale Neuropsychopharmacologicum). V letech 2010–2014 byla zvolena viceprezidentkou CINP. V roce 2014 byla zvolena členkou České lékařské akademie (FCMA).

Udělení Ceny města Brna je vyjádřením respektu k osobnosti, která celý život působila v Brně a svou vědeckou i pedagogickou aktivitou buduje jeho vysoké renomé.

V první řadě mi dovolte pogratulovat k udělení Ceny města Brna v oblasti lékařské vědy a farmacie. Co pro vás toto ocenění znamená?

Možná si ani nedovedete představit jak mnoho… Přineslo mi to hned řadu radostí, z těch největších bych uvedla zejména to, že město Brno ocenilo a tak uznalo význam mého vědeckého oboru, tedy Preklinické a klinické farmakologie. To je pro nás významné tím, že je obor představen široké veřejnosti a nezaměňován přímo s oborem farmacie (tj. zdravotnickým odvětvím, které slouží k zabezpečení léčiv pro pacienty, což samozřejmě zahrnuje jejich výzkum, výrobu, distribuci. Zdravotník zabývající se farmacií se nazývá farmaceut; souvisejícími akademickými tituly jsou magistr farmacie a doktor farmacie. Postgraduální vzdělání a úspěšné obhajoby disertačních výzkumných prací v oboru farmakologie jsou spojeny s udělením titulu Ph.D. (dříve v ČR označované jako CSc.). Také jsem se dozvěděla, že na podání návrhu na mé ocenění touto prestižní Cenou města Brna se podíleli a na magistrát města Brna jej předložili mladší členové mého dřívějšího týmu Farmakologického ústavu LF MU, kde jsem řadu působila jako jeho vedoucí a oni tamtéž úspěšně postupně obhájili své docentské habilitace. To samotné už je pro mě velkým vyznamenáním a citově jim patří můj velký dík. V neposlední řadě, radost by se mnou určitě sdílel i můj otec: Generálmajor Otmar Kučera, DFC (nositel britského válečného kříže Distinguished Flying Cross); za války velitel 313. stíhací perutě Royal Airforce, Čestný občan města Brna. Jako bych slyšela co by mi k získání Ceny města Brna řekl: „Dcero, tak jsme oba, vzdor všem úskalím, pracovali doma i v zahraničí jako: “správní Brňáci“.“

Když si vzpomenete na své začátky, chtěla jste se věnovat farmakologii cíleně anebo šlo spíše o náhodu?

Po pravdě? Tedy bylo to tak: na Lékařské Fakultě MUNI jsem úspěšně odpromovala s již dvouletou dcerou a s manželem, který se kvůli nám tehdy přestěhoval z Prahy do Brna. Dělala jsem si zálusk na umístění do oboru gynekologie, která mě při pregraduálním studiu velmi zaujala. Místo se však nějak v Brně nenašlo, zato bylo místo asistenta na Farmakologii. No, tak jsem to brala (s myšlenkou, že ne napořád). A vidíte, jak to dopadlo – vědecká farmakologie = můj osud a pak cíl.

Co považujete za svůj největší úspěch v kariéře?

Myslím, že je obtížné sama za sebe se pochválit, ale každopádně jsem moc ráda, že jsem si zachovala čisté svědomí přímého a co nejvíce odpovědného jednání ve všech svých profesních polohách, ať už to bylo při vedení Farmakologického ústavu LF MUNI, či v pozici proděkanky či kandidátky na děkanku LF MUNI, nebo vedoucí výzkumné Farmakologické skupiny CEITEC MUNI, či při vykonávání činností ve výborech prestižních domácích i mezinárodních odborných společností, ale i státních institucí (např. NIDA (USA: National Institute on Drug Abuse), kde jsem řadu let spolupracovala při organizování mezinárodních akcí (včetně těch uspořádaných v ČR ) v rámci: “NIDA International Program“.

Jdou vaši bývalí studenti ve vašich šlépějích anebo se věnují spíše jiným oborům?
Tak bych to asi nenazvala, že někteří moji mladší kolegové jdou snad přímo v mých šlépějích. Mou radostí však je fakt, že řada z nich se uplatnila a uplatňuje úspěšně ve farmakologických pozicích nejen na MUNI, ale někteří i v zahraničí, a to u většinou u vysoce uznávaných buď farmakologických, nebo i farmaceutických institucí. Přímo na Farmakologickém ústavu MUNI, který jsem měla čest řadu let vést, obhájila řada učitelů vědecký titul PhD a 4 moji spolupracovníci obhájili svou vědeckou a pedagogickou činností i titul Docenta Farmakologie, což samozřejmě hodnotím velmi kladně a jsem tomu moc ráda.

Jste považována za spoluzakladatelku etofarmakologie ve střední Evropě, jak byste tento obor popsala čtenářům?
Sám zaužívaný název “etofarmakologie“ má napovídat, že se jedná o spojení přístupů etologie (tj. biologické vědy, která se zabývá zkoumáním chování živočichů včetně člověka) a farmakologie, která zkoumá neurobiologické pochody, které se uplatňují při regulaci chování.
Když mi bylo povoleno postgraduální studium v oboru farmakologie, směla jsem si po úspěšném přijímacím řízení na Farmakologickém ústavu ČSAV v Praze vybrat laboratoř, ve které bych chtěla být aktivní. Po seznámení se s tehdejšími ústavními možnostmi jsem okamžitě vybrala nově se rozvíjející pracoviště “etofarmakologické“, které mě po seznámení se s používanými metodami a obsahem publikovaných výsledků ihned nadchlo. Nadšení mi vydrželo nejen během postgraduálního studia a úspěšného obhájení disertační práce. Výsledky jsem prezentovala na několika odborných konferencích a také na zahraniční přímo “Etofarmakologické mezinárodní konferenci“, tehdy konané v Aténách. Sklidila jsem po své přednášce uznání a během zajímavé diskuse jsem se seznámila s řadou významných etofarmakologů z různých zemí z celého světa. (Tehdy byla etofarmakologie nejvíce rozvinuta v USA a v Evropě v Anglii). Tak vznikají oborová přátelství! Je asi pochopitelné, že můj etofarmakologický přístup k výzkumu se obrazil i ve výběru témat pro PhD studenty přijímané na našem farmakologickém ústavu, kde jsem jim byla školitelkou. Postupně pomocí obhájených žádostí o výzkumné granty se vylepšovala k tomu vhodná preklinická technická laboratorní vybavení našeho ústavu a tím nám přibývalo plausibilních a k publikacím akceptovaných etofarmakologických experimentálních studií i u našich doktorandů a též jejich prezentování na jednáních mezinárodních odborných konferencích. Začali jsme takové mezinárodní konference úspěšně organizovat i v naší republice. Tak nějak to asi bylo, to už jsem byla také zvolena do výboru Evropské etofarmakologické společnosti (“EBPS“ = European Behavioural Pharmacology Society).
Odborné farmakologické společnosti spolu samozřejmě komunikují, i ty přímo mezinárodní. Zajímají se vzájemně o aktivity svých členů. Já se postupně stala členkou několika mezinárodních farmakologicky zaměřených odborných společností a za odbornou aktivitu byla volena do jejich výborů. Za prokázané služby pak tyto společnosti udělují čestný titul “ Fellow“. Tak jsem postupně obdržela čestné tituly, kterých si tuze vážím: FECNP (Fellow – European College of Neuropsychopharmacology); FCINP (Fellow – International College of NeuropsychopharmacologyC); a také: FCMA (Fellow Czech Medical Academy).
Etofarmakologickým přístupem jsme se na Farmakologickém ústavu LF MUNI zabývali také např. zkoumáním farmakologických vztahů závislostí na metamfetaminu (pervitinu), který je v České republice nejužívanější drogou. Popsány jsou farmakologické mechanismy působení této drogy. Hledat je třeba cesty, jak pomoci při zbavování se závislosti na něm či jiných látkách.
Významným směrem takového výzkumu je i zkoumání vztahů takzvaného Endokanabionoidního systému člověka, který produkuje látky s obdobnými regulačními účinky, jaké mají kanabinoidy obsažené v konopí. Tento systém existuje v podstatě v celém těle obratlovců včetně člověka, a pokud nefunguje správně, může vyvolat různá onemocnění. Jeho deregulace v mozku pak například i poruchy schizofrenního typu, deprese či úzkosti. Snažíme se poznat fungování tohoto systému a hlavně také možnosti, jak by se dal ovlivnit léčebně v různých indikacích, včetně závislostí. A to je přece i jeden ze zájmů Cannabis Research Center FNUSA-ICRC, jehož týmu mám čest být členkou.

V současné době tedy pracujete v našem Cannabis Research Center. Co Vás k tomuto rozhodnutí vedlo?
Moc ráda jsem přijala možnost být i ve svém věku členkou tohoto centra, jehož aktivit a činností si velice vážím. Snažím se být členkou platnou při odborných diskusích týmu k řešení pracovních činností centra, zveřejňování dosahovaných pracovních výsledků, a to odbornými přednáškami či publikacemi, Myslím, že důležité je také navazování co nejširších mezinárodních pracovních kontaktů a spoluprací s odborníky v dané problematice kanabinoidních výzkumů i jejich praktických využívání. Mám dlouholetá “pracovně-společenská“ osobní přátelství s odborníky v této oblasti, která jsou také určitě významnou podpůrnou složkou dosahování výzkumných a léčebných kanabinoidních úspěchů. Věřím, že by neměli nic proti tomu, když si dovolím je tu citovat, neboť se nezdráhají spolupráce s naším centrem. K nejvýznamnějším určitě patří profesor Raphael Mechoulam z Izraele, který jako první uskutečnil celkovou syntézu hlavních rostlinných kanabinoidů Δ9-tetrahydrokanabinolu, kanabidiolu, kanabigerolu a různých dalších. Dalším jím iniciovaným velevýznamným výzkumným projektem bylo izolování prvního popsaného endokanabinoidu v těle obratlovců (včetně člověka) – anandamidu, na čemž se významně podíleli dva jeho postdoktorandi, a to Angličan William Devane a náš český kolega Lumír Ondřej Hanuš, kterému byla, po předložení Lékařskou fakultou Masarykovy univerzity na můj návrh udělena 12. 4. 2007 čestná vědecká hodnost “Doctor honoris causa“ v oboru chemické vědy. Mám tu čest, že jsem mohla s těmito vědci ve výzkumu spolupracovat i některé výsledky společně publikovat. Jsme nadále v aktivním kontaktu, čehož jedním z dokladů je též jejich ochota být s námi v osobních pracovních vztazích, např. také na odborných mezinárodních konferencích i těch, pořádaných naším centrem při FNUSA-ICRC.

Co byste vzkázala studentům a studentkám, kteří přemýšlí nad prací ve vědě a výzkumu?
JDĚTE DO TOHO!
Připravte se na nejrůznější úskalí, nakonec jako při jakýchkoliv pracovních aktivitách; využívejte všech možných (v dnešní době již dostupných) odborných i mezinárodních spoluprací, které přinesou pokrok.
Přeji mnoho radosti z práce, a z dosahovaných a akceptovaných výsledků vaší práce. Good luck!

Sulcova_oceneni